Lidská nenávist
Včera v 20:42
|
Příběhy
Teď sem nějak produktivní, tak jsem se rozhodla pro další příspěvek k TT. Je o tom, co dokáže společnost. O tom, co zavinila jedna "heckerská" kačena... Komu tohle téma vadí, ať to nečte. Není to žádný supermegaultratutováckej výkon, ale při psaní jsem dostala celkem vztek na tu naší debilní společnost!
Medvídek Pú
Středa v 10:49
|
Básničky
Jeden Půáček pro Ivíska :D Na přání :D Osobně ho nemám moc (alias vůbec) ráda, ale když sem to slíbila... Psáno s její asistencí, protože si fakt nepamatuju všechny ty postavy XD
Incest jako pohana, nebo nutnost
Pondělí v 13:01
|
Moudra jednoho cynika
Incest = sex mezi rodinnými příslušníky. Pokud vás text bude jakkoliv urážet, nečtěte ho. Mě neuráží. Já ho psala.
- Bohové - vemte si Řecké nebo Egyptské bohy. V těch druhých se moc nevyznám, takže si vemte ty Řecký :D Zeus byl nejmladší, vzal si svojí ségru, bla bla bla. Taky byl jejich synáček pěkně pokřivenej. No jo, genetice neporučí ani všemocný Zéus.
- Faraoni - to měli necuné, páč faraon dané země byl polobůh a člen faraonské rodiny jiné země nebyl dost nóbl. Tudíž byli faraoni povětšinou pěkný idioti. Dokážete si představit to, že si vezmete vlastní dceru/matku/sestru jen proto, abyste následovali bohy? Já ne (ani v případě, že bych si brala syna/otce/bráchu). Faraoni byli povětšinou muži, proto ty ženské rody.
- Lidé s sychickou poruchou - to praktikovat můžou naprosto bez výčitek. Sou to magoři, zabít. Svoje děcka pěkně zmlátěj, hezky zavyhrožujou a už to jede. Četli ste někdy Blesk? Já jo a řeknu vám, tahle varianta je dost odporná.
- Sex z lásky - je už zase něco jinýho. Jasně, ségra+brácha je dost divný, ale když se jim to líbí... Akorát okolí na to čumí dost divně :D A děcka taky nebudou žádná sláva.
Jinými slovy, záleží na úhlu pohledu.
Incest jako takový byl praktikován po staletí v nejrůznejších zemích (i třeba jen v případě bohů)a ani dnes v něm (pokud je dobrovolný) nevidím nic ble. Spousta morálních a etických hodnot je postavená na hlavu, to musíte uznat.
Jenže pokud je to znásilnění, tak už dotyčný zaslouží odstřel (a to nejen při znásilnění v rodině, nýbrž znásilnění kohokoliv a kdekoliv).
Nevidím v něm nic, co by nějak pohoršovalo, bylo proti morálce apod. Dokud je to dobrovolný, je to naprosto v pořádku.
Osobně jsem ho nezažila a nemám pocit strádání nebo štěstí. Tak nějak mi to je fuk. A jaký pohled na to máte vy? Prosím vás o upřímnost.
Fénix, část I
Neděle v 23:13
|
Básničky
Mam blbou náladu, tak vás hodlam mučit touhle blbostí, která vznikla z poměrně nevinného obrázku... Vlastně dvou poměrně nevinných obrázků :D Je to dlouhý jak tejden před vejplatou a to mam jen první půlku! A buďte rádi, že nevidíte ilustrace, to byste fakt oslepli :D
Medvídek
Neděle v 22:55
|
Básničky
Naučila jsem se chválit svou osobu a proto se chválím za tuto básničku... Vážně se mi povedla... Nebo si to aspoň myslím :-) Měl k tomu bejt i komix a příběh, ale kreslit neumim a na příběh nemam čas, tudíž na oboje (zatím) kašlu... Dost keců, zde je můj literární skvost :D Možná to neni nic moc, ale stejně se mi to líbí...
Šílená touha
18. května 2012 v 12:03
|
Příběhy
Měla sem nějaký potřeby ventilace a vzniklo tohle :D Jinak, k tomu konci si můžete dát, co se vám zlíbí...
Volání divočiny
13. května 2012 v 12:34
|
No prostě knihy
Háleluja! Máma mi (konečně) z knihovny řinesla Volání divočiny! Božínku, to sem přečetla jednim dechem! Kam se hrabou moderní bestsellery, Volání divočiny je ani nestrčí do kapsy! Hm... Tak to si budu muset pořídit natrvalo, i kdybych kvůli tomu, měla zruinovat svojí peněženku!
The Elenium
11. května 2012 v 17:04
|
No prostě knihy
Hm... Nejdřív králíci, potom knížky ukradené z knihovny drahého otce... A očekávejte další :D
Dendrologická zahrada Průhonice
6. května 2012 v 18:38
|
Deník cestovatelky
Teď nejspíš silně potěším příznivce stromoviny naší domoviny ( i když, nazvat Čínskej modřín stromovinou naší domoviny je tak trošku na palici) :D Ale ti budou asi jediní... Protože co se dá čekat od denrologický zahrady (kde sem jen tak mimochodem byli ve čtvrtek, přičemž je dnes neděla a nikoho to nezajímá) jinýho, než že tam bude fůra stromů? Například Javor Jasanovitý (nebo obráceně :D), což, jentak mimochodem, pěkně zmotá palici?
Ale popořádku. Já se připojila do dendrologický zahrady snad z pomatení smyslů, než z čehokoliv jiného (jo, mám turistickou známku! Sem best).
Každopádně, cesta by se dala popsat větou z filmu Na samotě u lesa "A ch***e a ch***e". Fakt, celou cestu lilo jak z konve (já si blahořečila, že mam deštník), na vokně autobusu to (ze vnitř!) byly učiněný Niagáry (jinými slovy, slejvák byl i v buse) a já si ještě víc blahořečila, že mam ten deštník. Prima školní výlet. Měla sem chuť zabořit hlavu do písku. Jenže nikde poblíž nebyl písek. Škoda.
V dendrologický zahradě (pochopitelně) nepršelo, takže ten pitomej deštník sem ve finále měla úplně zbytečně. A to se to teprve rozjíždí!
Dostali sme jakýsi desky, na kterej sme měli psát do jakejchsi papírů tužkama, který sme si měli přivízt. Kamarádka žádnou neměla, tak sem si zahrála na hodnou a pučila jí svou. Celou tu dobu jsme si tedy psli do těch šáhlejch papírů jednou tužkou (nechápu, co sme si vlastně měli psát, ale to je vedlejší). Vlastně sme jen křížkovali stromy, co sme po cestě viděli. K čemu to jako bylo dobrý neprozradim, páč to sama nevim.
Park jako takovej byl hezkej, i když já ze všech těch stromů poznala snad jen břízu (ani tu pitomou lípu sem nepoznala, to sem teda vlastenec :D). Měli tam i hodně tulipánů (hezký, hezký kytičky, ty tulipány, líběj se mi). Taky tam měli jakousi břečku, ve který sme měli hledat jakýsi živočichy, lovila to tam kamarádka, mísou, já bych tam spadla a potom, co sem tam viděla tu pijavici velkou jak mlok, sem ani neměla chuť. Samozřejmě. Ale byly tam i pěkný žáby a ti mloci ( a ty pijavice, na ty prostě nezapomenu...).
Taky tam měli spoustu smutečních vrb (muj oblíbenej stromeček). Miluju smuteční vrby! Ale ani ony nezakryly rybník plnej chcíplejch kaprů... Alejinak tam bylo hezký prostředí :D I takový malinkatý stonheg (či jak se to píše) tam bylo :D
Ke konci se jedný holce udělalo zle a tak jí odvezli k východu (jediný místo se záchodama) a my všichni bledí závistí sme jak blbci v tom vedru ťapali dál.
Projít mezi živejma plotama, šup na lavičky do altánku. A tam poznávačka. Tady se jedna propiska ukázala výhodná z mého taktického hlediska, protože když sme si ji nenápadně předávali, já si mohla v klidu a míru opisovat. Učitelka normálně vidí všechno, jenže tady nebylo z čeho podezřívat :P "Kdo na to jde od lesa, koupí auto od Esa" :D
Ale cesta zpátky, to byl teprve horor. Kam se na to hrabe Kruh. Jela sem na jiným místě, než před tim, tudíž sem teď měla před sebou sedačku, kterou kdysi kdosi poblil. Krása. Díky bohu, že sem půlku cesty prochrněla. To bych za bdělosti prostě nedala. A aby toho nebylo málo, bus nás na přání naší učitelky (arrrrrrrrgh!) vyložil u hřiště. Takže, zatimco malí pobíhali jak postřelený vzduchovkou, já a kámošky sme dřepěli na lavičce a tvářili se, jako že tam vůbec nejsme. Nebo jako mrtvoly . A učitelčina věta "Vás to nějak zmohlo" byl hotovej Vtip za stovku. Jak se tomu mohla smát asi nepochopím...
Dendrologická zahrada je hezká (i když louka za barákem je úplně stejná, tudíž to uvítají především městský obyvatelé), ale jet tam se školou (a ještě s tou naší!) se jaksi nedoporučuje...
Zoopark Zájezd
29. dubna 2012 v 15:59
|
Deník cestovatelky
První zápisek mého cestovatelského deníčku :D Kolem poletují andělé, troubí fanfáry a já se tlámu tomu, co píšu :D
Zde hledá