Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Říjen 2011

Odkaz dračích jezdců

31. října 2011 v 17:50 No prostě knihy
Kdo by neznal Paoliniho a jeho Eragona, že?
Miniinfo:
Název: Odkaz dračích jezdců
Autor: Christopher Paolini
Díly: 4 (Eragon, Eldest, Brisingr)
K dostání zde
O co go:
V prvním díle se seznámíme s chudým vesnickým chlapce Eragonem, který najde dračí vajíčko. Z něj se vylíhne roztomilá dračí slečinka Safira. Bohužel, po obouch baží Galbatorix a ten vyšle odporné a nehezké Razaky, aby je chytili a přivedli. Eragon i se Safíkem zdrhne za pomoci Broma, kterej mu dá parádní meč. Jeho bratranec Roran je zatim v pohodě. Eragon a Safík a Brom projedou skoro celou zemi. Cestou Broma zabijou, najdou Murthaga (I love!) a polomrtvou (nebo spíš dvoutřetinovomrtvou) elfku Aryu (nebo tak nějak, blbě se to píše a hůř pamatuje). Taky se seznámí s čarodějnicí Angelou a kočkodlakem, prostě se samými běžnými tvory. Až úplněěě nakonci zjistí, že Murthag je synem jednoho z Křivopřísežníků (ti fandí Galbimu), seznámí se s trapjsliky a s lidmi, kteří proti starýmu Galbimu bojují.
V druhém díle Murthaga unesou Galbatorixovi potvory. Roran se má stále fajn (já nevim, já to přeskakovala XD). Eragon zdrhá k elfum, kde potká dalšího Dračího jezdce a jeho draka. Učí se, učí se, učí se... Stane se z něj poloelf... učí se, učí se, učí se a když je zcela připraven, vezme roha od elfů a jde pomoc s bitvou proti Galbimu (co se děje s Rorym netušim, já to nečetla a nepamatuju se). Tam opět poká Murthaga (který byl donucen přidat se ke Galbimu a má dráčka Trna), který mu prozradí, že ani Eragon není tak úplně bez poskvrnky, páč jsou bráchové a šlohne mu meč. Eragon je z toho na prášky. Náladu mu zvedne Roran, kterej taky bojoval, nicméně, Ery stále potřebuje antidepresiva.
Díl třetí si pamatuju nejmíň, ale dohromady ho dam. Snad. Když tak mě opravte. Nicméně: Eragon a Roran nějak (každopádně dost brutálně) vyflákají razaky. Rory se vrací do bitvy a bojuje a bojuje, zatímco Eragon si jedete zpátky k elfákům. Tam zjistí, že s Murthagem jsou nevlastní bráchové, páč matička byla manžílkovi nevěrná a podvedla ho s Eragonovým otcem Bromem. Zároveň od svýho dračího učitele dostane Dračí srdce (takovej diamantík v barvě draka), novej meč a zdrhá zpátky do bitvy. I jeho učitelé bojují (ale někde jinde). Bitvy jsou vyhrány (jak jinak, že) a Eryho učitelé knock-out (mrtví :( )
Je to celkem dobrý, ale spoustu informací sem vynechala. Budete si to muset přečíst

O lásce

31. října 2011 v 14:49 Citáty
Ztratit lásku je strašné. Lže, kdo říká, že smrt je horší.
- Countee Cullen

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
- Robert Fulghum


Láska je tak krásná, ale zároveň tak krutá, tváří se jako nejlepší přítelkyně, dává ti křídla, ale v té největší výšce ti je pak sebere.
Anonym

Láska není jen sex a vášeň. Láska je i přátelství a vzájemná důvěra.
Bidrmanová Lenka


Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné.
Exupéry Saint de Antoine

Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.
John Lennon

Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní.
Španělské přísloví

Neopouštěj toho koho miluješ pro toho kdo se ti líbí, neboť ten kdo se ti líbí tě opustí pro toho koho miluje.
Anonym

O smrt

31. října 2011 v 14:47 Citáty
Milióny lidí touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí co mají dělat, když v neděli odpoledne prší
- Susan Ertz

Žádná smrt nemůže být zlá, když předchází život dobrý.
- Václav Matěj Kramerius

Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
- Immanuel Kant

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít
John Ronald Reuel Tolkie

O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.
Robert Fulghum

Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.
Seneca

Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.
Platón

Poselství jednorožců

31. října 2011 v 14:42 No prostě knihy
Tohle taky neznáte? Ty jo, vy ste fakt lehce vzadu... Neva,se dožene
Miniinfo:
Název: Poselství jednorožců
Díly: 3 (Strážci dobra, Zrádné hory Dragor, Záchrana Lilandgarie)
K sehnání: zde
O co jde:
O zemi Lilandgarii se pokouší zlo v čele s temným čarodějem Valgarem. Do krásné země tedy příjíždí skupina elfů (dvojčata Lavril a Eleas a elfská princezna Aranis) aby mu v tom zabránili tím, že najdou ztracené jednorožčí hříbě a odvedou ho zpět do Etelvenu. K nim se přidá ještě princ Falien a bojovník Veragin s kočkorohem Snížkem.
V prvním díle najdou jak koně, tak kentaura Temase a taky Valgarova hlavního přisluhovače Maxarela s Dargvlky (taková roztomilá potvůrka). Aranis a Veragin se do sebe zamilují, což je kvůli elfským zákonům špatně.
V druhym díle se družinka s Maxem a vlky v patách dostává do hor Dragor, kde kraluje "menší" skupinka draků. Vzhledem k tomu, že na hlavní město Země dobra útočí Valgarova temná armáda, Falien se s draky sebere a mizí město zachránit. Aranis a družina putují dál. Potkají kočkoroha Lea (nesnáším ho!), který jim pomůže vymotat se z hor. Na jejich konci uzří velké tajmeství Veragina. Falien, který válku jakž takž vyhrál, se vrací zpět, naprosto zarmoucen, páč umřel jak jeho otec, tak Temasů strýc. Když zjistí Veraginovo tajemství, málem exploduje vzteky. Veragin mezitím sebral princeznu a zdrhl před Maxem do Temného lesa (či jak se to jmenuje).
Ve třetím díle Falienova manželka spravuje království, které je v žalostném stavu, možná ani to ne a rozdělená družinka se hledá. Aranis a Veragin někde, Temas, Lavril, Eleas, Snížek a Falien jinde. Ve finále se všichni najdou a utečou z lesa pryč. Přes velké ztráty jednoho člena se dostanou do jedné Pusté země, tam potkají čaroděje Orlina (Valgarův papá) a vesel pokračují dál. Valgar půjde do háje, jednorožák se přivítá s rodinkou, Falien a jeho žena vládnou Lilandgarii, Aranis a elfové se vrací, Veragin kňučí, Snížek ho utěšuje a je na vás, jestli si domyslíte třetí díl, nebo to necháte tak, ak to je.
Rozhodně doporučuju! Moc hezké!

Křišťály moci

31. října 2011 v 14:10 | AranisLea |  No prostě knihy
Ahojite. Jestli ste ještě neslyšeli o Křišťálech moci, tak to ste pěkně pozadu.
Mininfo:
Název: Křišťály moci
Díly: 4 (Zrada temného elfa, Hněv pána ohně a Věž zkázy)
Autor: Michaela Burdová
Kde je sehnat: zde
O co jde:
V zemi Mianthilii momentálně vládne velké zlo: elf Isgrael, co baží po Křišťálech moci, s jejichž pomocí může ovládnout Mianthilii kompletn. V tom mu musí zabránit lidská díva Neilin. V doprovod svých přátel se vydává na cestu za Křišťály.
V prvním díle najde prakticky prd, jen se dozví více o svém průvodci, elfovi Arwinovi. Její sestra Leja se mezitím zamiluje do "mrtvého" krále Edriana. A co Isgrael? Ten se může zcvouknout, všude vysílá svého nejlepšího bojovníka Sorgana. A obzvlášť zešílí, když mu uteče jeho dcera Terien. Aby toho nebylo málo, elfka mu zároveň vyfoukne gryfa Rolianda zpod jeho obrovského zlého frňáku.
V druhém díle se má Neilin o dost lépe. Získá nové přátele, elfa R'tila a elfku Ellnesu. S jejich pomocí získá dva křišťáy. Už jen pět. Leja neni zrovna v pohodě, protože Edrian zrdhl do války a ona v táboře zůstala. Chudáka holka. Terien, která se schovala u elfáků se rozhodla ukecat gryfy k účasti v boji.
Třetí díl. Neilin se vydává pro třetí křišťál, cestou potká Leju, která z tábora utekla. Dívky křišťál získají, ale ztartí Arwina (búúú). Leja gryfáky ukecá a oni ve válce helpsnou. A Isgrael šílí čím díl tím víc, protože Sorgan pláchl na druhou stranu, ke své lásce Terien. Isgymu už zbývá jen jeden temný a samostatně myslící elf, temná elfka Leonis.
A čtvrtej díl sice vyšel, ale mně se to nechce psát XD
Rozhodně si to kupte.

Upíři

31. října 2011 v 13:33 Tvorové a záhady kolem nás a v nás
Jo, jedeme dál. Vlkodlaky máme a teď tu máme Upíry. Bohužel, fanoušky Twilight musim zklamat, tady totiž nejde o plyšáka s tesáčkama
Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít hnědé nebo červené oči a kovové zuby. Případně bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk (to by se mi líbilo), mohl být slepý nebo hluchý (to už by se mi nelíbilo). U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá, vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku.
Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice ucítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou stranu ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.
Upír neumírá stářím a je velmi obtížné jej zahubit. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve, tak mu bylo lépe. Živí se lidskou krví, krev zvířat sice rovněž poslouží, ale oslabuje ho (fanoušci Twilight to asi neuvidí rádi). V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.
Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí nebo mor (to mi připomíná Vlkodlaky).

Vlkodlak

31. října 2011 v 13:21 Tvorové a záhady kolem nás a v nás
Vlkodlak. Každému fandovi Twilight se vybaví dvoumetrový vlk co bojuje proti upírům, mění se kdykoliv chce a je pěkně přítulný. Bohužel, tady nejde o Twilightpejsánka. Tady jde o vlkodlaka.

Vlkodlak (ze slovanských slov vlk a dlaka - kůže se srstí) je bájná bytost; člověk s možností proměnit se ve vlka (nebo něco tomu podobnýho)

  1. Způsob či doba narození - do této skupiny patří názor, že vlkodlakem se stává zejména ten (stát se jím nemusí, ale je to velmi pravděpodobné) kdo se narodí s již vyrostlými zuby, nebo nohama napřed, dále jsou to lidé narození v určitých astrologických momentech (např. za úplňku, 24. prosince). Vlkodlakem se člověk musí stát, pokud pochází ze styku ženy s upírem (brrr), nebo vlkem; pokud žena neotěhotněla s upírem (vlkem), ale měla s ním pohlavní styk, je to pouze velmi pravděpodobné. Je třeba si uvědomovat, že vlkodlaci od narození mají možnost proměňovat se i v jiná zvířata, než je vlk (ne ve všechna, ale je jich poměrně značný počet např. medvěd, pes, kočka, kráva)
  2. Zakletí - pokud čaroděj (ale bohužel ne čarodějnice) zakleje člověka do vlčí podoby, stává se "hodným" vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, naopak jim různě pomáhá v boji s upíry a ostatními vlkodlaky (to bych chtěla bejt já!)
  3. Přímým stykem - pokousání vlkodlakem již existujícím, vypití vlkodlačí moči (někdy stačí jakýkoli styk s touto močí)
  4. Umřelci - umřelec se vlkodlakem stane pokud přes jeho hrob přeběhne kočka, pes nebo kouhout (takže rozhodně nepohřbívejte mrtvoly v blízkosti kurníků).
Způsob jakým se člověk stane vlkodlakem ovlivní i jeho další chování. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý, napadal dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na dobytek mor (pokud chcete zničit sousedovic farmu, pořiďte si vlkodlaka). Obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě.
Zajímavostí je, že vlkodlak se za určitých okolností mohl stát vampýrem, zrovna tak dítě vzniklé spojením vlkodlaka a vědmy čekal vždy osud vampýra. Další poměrně zajímavým faktem je, že dost často vlkodlaci v lidovém podání splývali s upíry a existují o nich prakticky stejné historky (ono se neni čemu divit, když je voboje noční a krvelačný).

Jinak, zdroj je ZDE

Nesplněná přání

31. října 2011 v 10:00 Temný pes
Jj, já se nevzdávám a hned sem šoupnu další hovadinu... Jo, jsem zoufalec. Snad vám to neva. Plís, zanechte komenty, kde vyjádříte názor na tenhle vejmysl
Když se probudila, ležela na něčem hebkém. Otevřela oči.
"Ach, maličká se probudila."ozval se nějaká oplácaná žena, která měla svá nejlepší léta za sebou.
"Maličká? Je stejně velká jako Ark."zasmál se nějaký vychrtlý stařík.
"To ano."přikývla žena. Vzápětí se otočila na fenku. "Copak si tam dělala? Vždyť si skoro umřela."
"Já chtěla."zavrčela fena vztekle a pohodila hlavou.
"A pročpak?"usmála se žena.
"Tomu byste nerozuměli."zakňučela fenka.
"Tak to zkus."pobídl ji stařík.
"Říkám, že byste tomu nerozuměli."zavrčela fena vztekle.
"Jak to můžeš vědět?"usmívala se stařenka.
"Protože jste jen lidi! Nevíte nic a ničemu nerozumíte!"zaječela fena, až sebou staříci poděšeně škubli. "Kdyby vás nebylo, kdyby vás nebylo, nic by se nikdy nestalo!" Stě mi slovy vystřelila z domku jako namydlený blesk a zastavila se na kopečku.
"Proč?! Proč?!"zařvala na slunce. "Já chtěla! Proč nikdy nemám to, co chci?!"
"Nejspíš záleží na tom, co chceš."ozvalo se za ní. Ten někdo měl jemný hlas.
"Smrt. Víc nic."zavrčela.
"Jednou přijde. Všechno jednou umře."ozval se ten hlas za ní.
"Já ne. Mě musí někdo zabít. A ještě to není jisté."zakňučela.
"Co blbneš? Jasně že umřeš. Až budeš stará, víš?"ozval se znovu ten hlas.
"Já neumřu. Nestárnu. Jak můžu zemřít, když mě pořád někdo zachraňuje a nestárnu?"odsekla.
"Hele, vypadáš jako já a moje matka taky umřela. A nikdo jí nezabil."ozval se ten dotěra znovu, pobaveně.
"Jak se jmenovala?"zeptala se.
"Terenit."odpověděl prostě.
"Tak to bych ti ráda poupravila mínění o tvé matince. Nebyla stará, ale nemocná."
"Jak ty to můžeš vědět?"
"Znnala jsem ji. Měla nemoc zvanou Materys. Je to hrozně vážný a dlouho neškodný. Když se to poprví objeví, nedá se proti tomu už nic dělat."
"Hele, jaks jí mohla znát? Kolik je ti let? A jak se vlastně jmenuješ?"
"Znala jsem ji. Tečka. Je mi třicet pět a jmenuju se Šanja. Chci na tobě dvě věci. Za á, proč tě to zajímá? Za bé, jak se jmenuješ ty?"zavrčela otráveně a otočila se na něj. Opravdu vypadal jako ona a byl i čistokrevný, protože příměs cizího plemene nejde, štěňata nepřežijí. Měl mohutný hrudník, silné zadní nohy, rudé oči bez bělma a zornic, silný dlouhý ocas a převislé uši. Rychlý, s výdrží a schopný bojovat za jakýchkoliv podmínek. Jenže to nevěděl. Šanja přemýšlela, kdo je jeho otcem. Volně žijících Temných psů bylo velice málo.
"Za á, teď tady budeš žít, tak o tobě chci vědět co nejvíc. Za bé, jsem Ark a dám ti bonus cé, je mi dvanáct."odpověděl pyšně.
"Za á, ne, nebudu tu žít, za bé hezký jméno a cé bylo naprosto zbytečný, škvrně."srazila mu Šanja hřebínek.
"Buď tý lásky a dobroty a vysvětli mi, jak si myslela že tu nebudeš žít a že jsem škvrně."zavrčel uraženě.
"Nebudu tu žít, protože hodlám zmizet někam pryč, nejlépe do hor. A škvrně jsi, je ti dvanáct a mě je pětatřice."zavrčela posměšně. Urazit Arka, to byl její cíl. Dosáhla ho a teď se bude soustředit na něco důležitějšího.
"Jen si nevyskakuj. Umíš snad shánět stáda krav?"zeptal se Ark se smíchem.
"Ne, to neumím. Ale umím se o sebe postarat, bojovat a zabíjet. A promiň, změna. Umím shánět stáda, ale koňská."
Najednou uslyšeli dupot.
"Co to je?"zeptal se Ark vystrašeně.
"Průser, a velikej."zakňučela Šanja vyděšeně. "Jak dlouho sem byla mimo?"
"Tři dny."odpověděl Ark nechápavě.
Šanja útrpně zavřela oči. Poznala ten dupot. To byli démoni. Oni nesnášejí, když jim některý ze psů uteče. Terenit nechali být, protože byla nemocná. Ale Šanju budou chtít zabít. A s ní i ty lidi. Musí jim nějak pomoci.

Temný pes-zoufalý běžec Prolog

30. října 2011 v 22:30 Temný pes
Pusťte si Sad violin a zoufejte si, co se to tu urodila za blbku, která píše takovýhle hovadiny. Stejně, ač se ozývá muj skepticizmus, doufam, že se vám to bude líbit
Už nemohla. Byla vyčerpaná, ale nesměla se zastavit. Kdyby to udělala, dostihly by ji věci, na které by nejraději zapomněla. Její unavené tělo už zastavovalo, jenže ona ho nutila běžet dál. Neexistoval nikdo, kdo by ji mohl zabít, tak se chtěla ze světa sprovodit sama, vyčerpáním. Už nikdy nevidět, jak se tělo jejího druha hroutí. Už nikdy nevidět, jak umírá. Už nikdy nevidět měsíc, na který vyla, když boj skončit. Zoufale zaskučela. Její vyčerpání už bylo blízko. Ona milovala život. Milovala jeho krásy. Jenže žít bez druha prostě nešlo. Estrel byl její všechno. Náhle ji něco chytlo za zadní běh. Past! Zastavila a smutně se zadívala na svou zadní nohu chycenou v oku na zajíce. Lehla si na zem a zavřela oči. Znovu jí vytanula ona osudná noc. Prudce oči otevřela a otočila se k pasti. Rozzuřeně rozkousala provaz a rozeběhla se dál. Běžela dlouho. Když konečně padla na bok neschopna pohybu, už svítalo. Doufala že to je její poslední svítání. Zavřela oči a usnula. Opět byla na bojišti. Opět rvala poddajné lidské maso. A znovu uslyšela zoufalý vřískot. Věděla, že to je její Estrel a chtěla za ním. Jenže jí do cesty vstoupil nějaký člověk s náušnicí v uchu. Zabila ho, ale už nevěděla, kde Estrel je. Nezbylo jí nic jiného, než pokračovat v boji a doufat, že je Estrel v pořádku. Bojovala celý den než konečně lidé prohráli a všichni ostatní se mohli vrátit domů. Ona nešla. Běžela najít Estrela. Hledala ho celou hodinu, až se chtěla vrátit domů. Jenže pak zahlédla hromádku černo-rudé srsti. S námahou se zvedala a klesala. Doběhla k ní neuvěřitelnou rychlostí a zjistila, že tam opravdu umírá její Estrel. V hrudníku měl ještě šíp a ona pochopila, že už se s tím nedá nic dělat. Estrel se na ni díval milujícíma očima a ona mu pohled oplácela. Sklonila se k němu a olízla ho mezi ušima. On s námahou zvedl hlavu a olízl jí spodní čelist. Vzápětí s sebou trhl, zhluboka se nadechl a položil si hlavu na zem. Naposledy se na ni podíval, zavřel oči a vydechl. Zemřel. A ona tam stála a vyla. Vyla, co jí síly stačili, vyla svou píseň žalu a ztráty, vyla píseň písní, vyla měsíci, hvězdám a mrtvím okolo svou pohromu. Když konečně vyšlo slunce, olízla vychladlou mrtvolu jejího Estela a rozeběhla se. Běžela vpřed, neohlížela se, nepřemýšlela. Jen běžela.
A nyní ležela na zemi a umírala. Konečně. Konečně opustí místo, které jí dalo hlavně samé trápení.