Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Temný pes-zoufalý běžec Prolog

30. října 2011 v 22:30 |  Temný pes
Pusťte si Sad violin a zoufejte si, co se to tu urodila za blbku, která píše takovýhle hovadiny. Stejně, ač se ozývá muj skepticizmus, doufam, že se vám to bude líbit
Už nemohla. Byla vyčerpaná, ale nesměla se zastavit. Kdyby to udělala, dostihly by ji věci, na které by nejraději zapomněla. Její unavené tělo už zastavovalo, jenže ona ho nutila běžet dál. Neexistoval nikdo, kdo by ji mohl zabít, tak se chtěla ze světa sprovodit sama, vyčerpáním. Už nikdy nevidět, jak se tělo jejího druha hroutí. Už nikdy nevidět, jak umírá. Už nikdy nevidět měsíc, na který vyla, když boj skončit. Zoufale zaskučela. Její vyčerpání už bylo blízko. Ona milovala život. Milovala jeho krásy. Jenže žít bez druha prostě nešlo. Estrel byl její všechno. Náhle ji něco chytlo za zadní běh. Past! Zastavila a smutně se zadívala na svou zadní nohu chycenou v oku na zajíce. Lehla si na zem a zavřela oči. Znovu jí vytanula ona osudná noc. Prudce oči otevřela a otočila se k pasti. Rozzuřeně rozkousala provaz a rozeběhla se dál. Běžela dlouho. Když konečně padla na bok neschopna pohybu, už svítalo. Doufala že to je její poslední svítání. Zavřela oči a usnula. Opět byla na bojišti. Opět rvala poddajné lidské maso. A znovu uslyšela zoufalý vřískot. Věděla, že to je její Estrel a chtěla za ním. Jenže jí do cesty vstoupil nějaký člověk s náušnicí v uchu. Zabila ho, ale už nevěděla, kde Estrel je. Nezbylo jí nic jiného, než pokračovat v boji a doufat, že je Estrel v pořádku. Bojovala celý den než konečně lidé prohráli a všichni ostatní se mohli vrátit domů. Ona nešla. Běžela najít Estrela. Hledala ho celou hodinu, až se chtěla vrátit domů. Jenže pak zahlédla hromádku černo-rudé srsti. S námahou se zvedala a klesala. Doběhla k ní neuvěřitelnou rychlostí a zjistila, že tam opravdu umírá její Estrel. V hrudníku měl ještě šíp a ona pochopila, že už se s tím nedá nic dělat. Estrel se na ni díval milujícíma očima a ona mu pohled oplácela. Sklonila se k němu a olízla ho mezi ušima. On s námahou zvedl hlavu a olízl jí spodní čelist. Vzápětí s sebou trhl, zhluboka se nadechl a položil si hlavu na zem. Naposledy se na ni podíval, zavřel oči a vydechl. Zemřel. A ona tam stála a vyla. Vyla, co jí síly stačili, vyla svou píseň žalu a ztráty, vyla píseň písní, vyla měsíci, hvězdám a mrtvím okolo svou pohromu. Když konečně vyšlo slunce, olízla vychladlou mrtvolu jejího Estela a rozeběhla se. Běžela vpřed, neohlížela se, nepřemýšlela. Jen běžela.
A nyní ležela na zemi a umírala. Konečně. Konečně opustí místo, které jí dalo hlavně samé trápení.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KAČíííK KAČíííK | 21. března 2012 v 17:15 | Reagovat

Super... akorát... se pořát jen lížou :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama