Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

SEN ála Robinson Crusoe I

11. listopadu 2011 v 12:43 |  Příběhy
He he he :D Mě se zdál naprosto cáklej sen na pokračování XD Ale nebyla to žádná slátanina, nesmysl atd. On to totiž je celkem slušnej příběh ;) Akorát se mi to zdálo už včera, tudíž trošku tápu... Takže, hrabě, jehož hméno nevim, je prostě Hrabě a je to psáno z jeho pohledu. A místy sem musela domejšlet, sle jinak je to původní XD Tohle se mi zdálo včera, ale dam to sem až dneska a dam sem i díl druhý ;)

Zvedl jsem se z písku a vyjeveně jsem se rozhlédl. Okolo mě byl písek, za ním stromy a stromy a stromy.
'Kde to sem?'bylo první, co mě napadlo. Hned poté následovaly další dvě myšlenky: 'Jak sem se sem dostal? A kdo sem?'
Na poslední otázku sem odpověď znal. Byl jsem Hrabě... *tady právě tápu :(* A to bylo tak všechno. Další, co mě zajímalo bylo, jak se dostat pryč. Vor? Ani nápad, ani nevim, kde sem. Prostě sem se nazdařbůh vydal do pralesa.

Seděl jsem v písku a pozoroval zrzavého kluka ležícího přede mnou. Našel jsem ho v pralese a vytáhl sem. Kluk měl vzadu na hlavě parádní bouli, tudíž ho někdo asi sejmul. Ošetřil sem ho troškou pitný vody, co sem v pralese našel a trošku vody přitáhl i sem. Budeme muset přežít v dost tvrdých podmínkách. Snad to zvládneme.
Zrzek pohnul rukou. Přiběhl jsem k němu rychlostí blesku. Kluk byl zrzavý a pihovatý s tmavýma očima a krátkými vlasy. Vypadal, že je s ním spousta legrace.
"Dobrý hochu?"zeptal jsem se.
"Ano pane."kývl kluk. Mohlo mu bejt tak 17, víc ne. "Jmenuju se Zek."
"A já jsem Hrabě..."představil jsem se. Zek vykulil oči, ale jinak nereagoval. Vzápětí si položil zrzavou hlavu do písku a opět usnul. Já se porozhlédl po blízkém okolí. A (ačkoli to bylo neuvěřitelné), uviděl jsem na nejbližším stromě něco černého. Vydal jsem se k tomu.
Čím sem byl blíž, tím víc se to černé snažilo schovat za mohutnou větev, na které to sedělo. Dost mě to děsilo.
Až když sem byl úplně pod větví, kam na mě to něco nevidělo, jsem poznal, co to je. Ono to totiž vykouklo. A bylo to děvče. Mohlo jí bejt na nejvíš 12 a byla tam suprově schovaná.
"Pojď dolu!"zavolal jsem na ni. Šešule se začala vrtět ze strany na stranu. Děvče bylo nejspíš němé.
"Já ti neublížím!"zavolal jsem znovu. Pozorovala mě a nejspíš i hodnotila a mimoděk se naklonila příliš do strany. A už letěla k zemi. Tam jsem ji sebral jako spadlou hrušku a odvedl na pláž.

Seděla na proti a pila div se nezadávila. Začal jsem jí říkat Mia. Na jméno slyšela a nijak se neksychtila, tak proč jí tak neřikat. Zek, který seděl vedle mě ji pobaveně pozoroval. Náhle jsem zaslechl nějaké houkání. Lodní houkání.
Bylo to jako řev zvonu uprostřed kostela. Hlasité, jasné, plné naděje. Vyletěl jsem k moři a začal házet co největší šutry do co největší dálky. Loď si toho všimla a zamířila k nám.

A jinak. Zeka (čtěte Zíka) si můžete vybavit líp, když se podíváte na na Adama Hickse.
Miu mi ztvárnila Emily Strange.
A Hrabě s velkým H je Ben Barnes.
Snad se líbil muj sen:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | 11. listopadu 2011 v 20:30 | Reagovat

Zajímavý, mě se zdají potrhlejší sny a hlavně to nemá hlavu a patu.xDDD

2 Jiskra Jiskra | Web | 27. prosince 2011 v 16:02 | Reagovat

[1]: Přesně mě taky
Ale je to skvělí nápad napsat sen jako příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama