Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Duch v domě

28. prosince 2011 v 14:03 | AranisLea |  Příběhy
Ano, tento příběh v sobě skrývá varování, poselství. Vymyslela sem ho já, nikdy se nestal a tak bych byla ráda, abyste ho nekopírovali. Pokud podle vás něco znamená, můžete to nechat v komentářích. Pokud ne, tak mi to taky můžete napsat.




Nad lesem se nesl výstřel. Ze stromu se vzneslo obrovské hejno strak. Letělo přes blízké pole a ještě bližší louku. Přistálo až na opuštěné, sešlé zahradě plné suchých stromů. Nebe se zatáhlo, sluníčko přestalo svět osvětlovat.
Dívky sedící za oknem polorozpadlého baráku si nikdo nvšímal. Možná tak ty straky. Ty si jí všímali. Dívce to bylo jedno. Měla na sobě tmavé oblečení, na rtech nanesenou černou tužku na oči a vůbe byla celá v černém. Nevnímala, hleděla na zataženou oblohu, přes kterou se ještě občas mihla straka přelétavájící z jednoho suchého stromu na druhý. Jinak bylo ticho. Dívka tiše vydechla. Už za chvilku se vrátí její rodiče domů. Přijdou tam a nic nenajdou. Leda prázdný barák a na ledničce vzkaz.

Nejsem tady. Ne na dlouho. Brzy odejdu tam, kam patřím. Tam, kde nikomu chybět nebudu. Vzduch tady už jsem zničila dost. Je mi to moc líto.
S láskou, vaše dcera.

Rodiče se tak alespoň dozvědí, že ji nemají hledat. Způsobí jim ostudu. Ve třinácti se zabil. Budou si na ně ukazovat skrz prsty. Ale u nebudou řešit otrvanou dceru, co trpí depresemi. Co nedokáže normálně žít.
Dívka si povzdechla a upřela pohled na jednu straku. Napadlo ji, jak se ten černobílý pták má, že nemusí řešit deprese a podobné hovadiny. Znovu si povzdechla.
Už to musí udělat. Její rodiče už jsou určitě doma a už mají strach, co to zas proboha vyvedla. Vysvětlovat jim, co chtěla, proč chtěla a jak chtěla nemá smysl. Je tu jediné řešení a ona ho využije. S dalším těžkým povzdechem se odebrala do sklepa. Byl starý, vlhký a dusný. Kamenný. Dokonalá hrobka.
Se smutným úsměvem otevřela jednu straou, polorozpadlou skříň. Byly v ní prášky. Hory nejrůznějších prášků. Kdyby jich snědla moc, zemře. A to byl její plán. Už týden si hledala nejrůznější informace o prášcích v matčině lékarničce a když byl výsledek uspokojivý, ukradla je.
Nyní si vzala balení nějakých pilulek. Všechny je vylámala a spolkla. Tak to šlo dál, než snědla všech deset balíčků polulek s různou životností, jak je matka neustále dokupovala. Smrt byla rychlá, nebo jí tak alespoň připadala.
Rachot bortícího se sklepa už neslyšela. To už byla daleko.

Rodiče, kteří se vrátili o dvě hodiny později, než dívka předpokládala, vyhlásili pátrání. Nebyli to policisté, kdo ji našli a nebylo to dost brzy na to, aby se jí dalo pomoci.


Byla to dvojice milenců, kdo koupil starý barák na okraji vsi a bylo to přesně osm let po sebevraždě. Barák byl starý, v zahradě rostly suché stromy, poletovaly straky ave sklepě byl zhroucený strop. Partnerům to nevadilo, usadili se tam a chtěli to trošku zvelebit. Za dva měsíce by došlo i na opravu sklepa. Jenže dva dny po té, co se usadili, viděli v okně ve druhém patře dívku, jak tam sedí a sleduje straky. Měla černé oblečení, vlasy, rty a i černé stíny na očích. Stála tam a sledovala straky. Na rtech měla smutný úsměv. Muž se jí chtěl zeptat, kdo to je, kde bydlí a tak, ale jen na ni promluvil, zmizela.
Tak to šlo den za dnem, celý jeden měsíc, až je dívka nakonec navštívila přímo v ložnici. Ti dva se hrozně vyděsili, ale dívka jim jen pokynula rukou, aby ji následovali. Učinili, jak chtěla. Zavedla je až ke sklepu, kde byl sesunutý strop. Dívka bez problémů proplula kameny, ale milenci museli počkat do rána, kdy zavolali stavební firmu. Ta sutiny odklidila a vůbe strop trošku zpravila. A našla tam lidskou kostru.
Testy DNA potvrdily, že kosti patří té třináctileté sebevražedkyni. Všichni byli zdrceni. Rodiče na pohřbu strašně plakali, ale jen ta dvojice, co bydlel ve starém baráku viděla na pohřbu, kterého se zúčastnili, ducha dívky, který stál kus od ostatních, smutně se usmíval a po tváři se mu koulely přízračné slzy. Dívka, která už byla osm let mrtvá, se povzbudivě usmála na dvojici a zamávala jim. Poté se rozplynula.
Dívčini rodiče nakonec také zemřeli, steskem, ve čtyřiceti letech, týden poté, co byl dívčin pohřeb. Dvojice milenců si myslela, že tím všechno končí, vzli se, pořídili si dvě děti, kočku a psa.
A jednou, když bylo dětem pět let a rodičem jim vyprávěli pohádku, se pes náhle rozštěkal a kočka začala prskat. V koutě místnosti se objevila postava třináctileté dívky. Stále, i pět let od svého posledního objevení se, vyhlížela smutně. Nevšímala si psa a kočky, jen se smutně dívala na rodinu, která vypadala jako symbol pohody. Jemně, téměř zoufale zavrtěla hlavou a pak na zem položila papírek. Jen co se vzkaz dotkl země, postava se rozplynula. Pes i kočka se jako zázrakem uklidnili a lehli si, i když co nejblíže pánům.
Muž se osmělil, vzal papír do ruky a přečetl, co tam bylo napsáno.

Nedovolte jim, aby udělali to, co já. Teď toho lituju. Nenechte je udělat stejnou kravinu. Vychovejte je ve víře v lepší zítřek, ve víře že každý má právo na nový začátek a štěstí. A že štěstí vždycky přijde. Prosím. Já udělala hloupost. Nenechte je skončit stejně. Prosím.

Duch se pak objevoval pravidleně, nenápadně ochraňoval děti a pomáhal jim. Pes i kočka si na jeho přítomnost brzy zvykli. A rodina byla dívce vděčná obzvlášť ve chvíli, kdy od jejich prahu odehnala vraha.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Enfersis Enfersis | 28. prosince 2011 v 20:05 | Reagovat

Máš to moc hezký :)

2 Niala Niala | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 21:04 | Reagovat

To je... Strašidelný, a zároveň kouzelný. Je to super :-)

3 Amanda Amanda | 28. prosince 2011 v 22:19 | Reagovat

To je zajímavé.Ta písnička je krásná a ta povídka je ještě krásnější.Na podobné téma píše,ale hodně lidí... Já mezi ně zatím nepatřím. ;-)

4 Marky Marky | 6. ledna 2012 v 19:24 | Reagovat

To bylo skvělé, zajímavý a originální nápad, místy jsem měla dokonce husí kůži. Miluju horory a sama jsem jich také zkusila několik napsat, ale na tenhle rozhodně nemají :)

5 Black Black | 27. ledna 2012 v 23:07 | Reagovat

týjo,máš fakt talent.úžasnej příběh,miluju povídky na tohle téma,jen tak dál ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama