Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Za vdeřmi je... Vrah

11. prosince 2011 v 12:00 |  Příběhy
Bohužel ne, nezdálo se mi o Robinsonovi, takže pokud to někdo četl, může mi vymyslet konec a já ho uvedu jako autora, to zase žádný strach :) Ale jinak sme psali ve škole olympiádu z čédiny a tam byla i slohovka s názvem Za dveřmi je ... doplnit a vymyslet :D Tak je zde můj ubohý a za 20min. napsaný výtvor. Zase jsem byla originální XD Nikdo ze třídy neměl takovouhle hlavní postavu XD


Blížila se zima a to bylo obzvlášť strašné období, protože jsem se jako bezdomovec neměla kam shovat. Letos byl úkryt obzvlášť důležitý, protože zde dnem i nocí chodil a zabíjel tajemný Vrah. Měla jsem z něj hroznou hrůzu a už jsem několik nocí nespala, protože on své oběti nezabíjel, on je trhal na kousky a občas i požíral. Ani křik obětem nepomohl a já byla navíc němá. Ale dnes mě přemohla únava a tak jsem si vyrobyla útulné hnízdečko ze dvou kartonových krabic a usnula. Vrah mě pronásledoval i ve snech, jeho příchod ohlašovalo šustění papíru a hrozný smích. A jeden z těch hrozných snů se stal skutečností. Probudilo mě šustění novin, ale místo toho, aby se ozval strašný smích, slyšela jsem tiché, chladné vržení. Jedna z krabic se zatřásla, jak po ní někdo přejel rukou. Sebrala jsem všechnu odvahu a vyběhla z úkrytu. Vraha jsem nikde neviděla, ale celá vyděšená jsem se hnala pryč. Za mnou se ozval dusot čtyř tlap. Byla jsem tak vyděšená, že mi to ani nepřišlo na mysl. Vřítila jsem se do jedné zapadlé uličky a na jejím konci stál starý, zchátralý dům. Vběhla jsem dovnitř. Protože cyběly veškeré dveře, včetně těch vstupních, schovala jsem se do staré skříně. Vrah přiběhl za mnou a tlapkání čtyř tlap mě uspalo. Nechápu jak to, ale v té skříni jsem usnula. Ráno bylo ticho. Opatrně jsem vykoukla ze skříně a ve středu pokoje ležel pes. Velký černý pes. Před sebou měl hromádku oblečení s cedulkami které vévodily dva pytlíčky sušenek. Všechno to pošoupl směrem ke mě a pak se stáhl na druhý konec pokoje. Já se vrhla na sušenky a začala je hltat. Ani jsem si nevšimla, že oes zmizel ze svého místečka kus předemnou, takže mě dost vyděsil dotek psí srsti na zádech a hlava, která se z čista jasna objevila vedle mě. V tu chvíli mi došlo, že ten pes je tajemný Vrah. Usmála jsem se a jednou rukou ho objala. Teď je to můj Vrah.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Enfersis Enfersis | 11. prosince 2011 v 17:50 | Reagovat

Zajmavý... :-D  :-D  :-D

2 AranisLea AranisLea | Web | 11. prosince 2011 v 21:43 | Reagovat

[1]: Díky :-D

3 Amanda Amanda | 13. prosince 2011 v 16:33 | Reagovat

Krásný desing.xD

4 AranisLea AranisLea | Web | 13. prosince 2011 v 16:45 | Reagovat

[3]: Díky, taky se snažim :-D

5 Frankie Frankie | Web | 13. prosince 2011 v 19:58 | Reagovat

hezký ale nebut tak sebekritická protoze to más moc hezký

6 hihii hihii | Web | 13. prosince 2011 v 20:02 | Reagovat

krásný

7 Inka Inka | E-mail | Web | 14. prosince 2011 v 20:55 | Reagovat

povedlo se ti to, ty kecálisto :-D já bych to nikdy nevymyslela:-)

8 AranisLea AranisLea | Web | 23. prosince 2011 v 0:18 | Reagovat

[5]: Rozkaz :-) A děkuju

[6]: Děkuju

[7]: Díky. A co ty víš? Třeba jo :-)

9 Jiskra Jiskra | Web | 27. prosince 2011 v 15:59 | Reagovat

Páni to by jsi měla dát do nějaký soutěže :-)

10 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 22:43 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama