Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Cirkus

10. ledna 2012 v 12:00 |  Příběhy
Mam tu další vejmysl, kterj mě napadl při poslechu písničky Storytime od Nightwish. Písničku vám přikládám, abyste se dostali do příběhu :D


Na sloupu byla připlácnutá vyhláška:
Cirkus Magie
vás srdečně zve na své představení.
Bude 15-20.6. od 16:00
Vstupné: děti za 20, dospělí za 50
Na co se můžete těšit?
Krocení dravých šelem, krasojízdy, klauni a samozřejmě kouzelníci!
Všichni se na vás už srdečně tešíme.
Natalie si ten plakát četla už potřetí. Teď ještě někde splašit dvacku. Veškeré její peníze padly za oběť na dárek pro starší sestru. Aby toho nebylo málo, nelíbil se jí. Bude muset žebrat u rodičů a ti zase budou vyvádět, jak jí dali minulý měsíc stovku. K čemu jí je, stovka, když celé její dva tisíce padly za oběť sestřiným narozkám? Celý večer bude legrace.

Ale jí se to podařilo, a teď tu stojí řed cirkusem ve frontě, aby si mohla koupit lístek na představení. Už se nemohla dočkat! Tohle byl poslední den! Víckrát už sem nepřijde. Její radost halila informace o ztracení čtyř lidí, z nichž byl jeden její spolužák.
Přestala na to yslet a radši si začala prohlížet okolí. Celý cikrus byl obehnaný plotem, za kterým procházela spousta lidí. Nemohl se tam dostat nikdo, kdo neměl lístek. Pochopitelně.
Konečně na ni přišla řada! Bylo jí líto, že mě jen dvacet korun, protože by si ráda koupila nějakou památku. Třeba i pitomý plakát. Holt smůla. Zaplatila peníze, ukázala lístek principálovi, který ho natrhl a vběhla do prostor okolo stanu. Byla tam spousta prodejců, někteří měli u sebe koš s plakáty, někteříí stánek s plyšáky. A taky tam byla jedna starší žena s červeným šátkem uvázaným kolem hlavy. V ruce držela černé brýle s mobrými skly a nechovala se stejně vtíravě jako ostatní z cirkusu, kteří se za každou cenu snažili vyprodat zásoby.
Natalie se k ženě vydala. Se zájmem se zahleděla na ženu.
"Co to prodáváte?"zeptala se tiše.
"Brýle, které ukazují celý svět v pravém světle."odpověděla žena tajemně. "Chtěla bys je?"
Natalie lítostivě zavrtěla hlavou. "Nemám peníze."
Žena se vědoucně usmála a natáhla k ní ruku. "Tak já ti je dám. Ale pozor, nikomu je nedávej."
Natalie nadšen přikývla a brýle si vzala. "Moc vám dě-"zarazila se. Nikdo před ní nestál. Jen v ruce měla černé brýle s modrými skly. Pokrčila rameny a šla si sednout na své místo.
Měla štěstí, v tomto cirkuse všechna místa stála stejně, takže dostala to hned naproti vchodu a s nejlepším výhledem. Sedačky byly modré, ale když si nasadila brýle, byly černé. Jen tak z legrace se podívala na svou sedačku. Tam byla navíc nakreslená lebka se skříženými hnáty.
"Hezký!"vydechla Natalie a natáhla před sebe ruku. Byla normální. Pokrčila rameny a sedla si. Chtěla si posunout brýle, ale jakmile uviděla svou ruku, zastavil se jí dech. Ruka byla jen kost! Rychle si brýle sundala. Začaly jí nahánět strach.
Do cirkusu vešel legrační klaun. Byl to tipický rudovlasý klaun s červenou pusou a modře nalíčenýma očima s přehnaně bílým make-upem. Začal blekotat něco o tom, jak je vítá. Natalie si nasadila brýle a klaunovo nalíčení bylo čero bílé. I vlasy byly černé. Zuby zčervebaly a začaly vypadat krvavě. Otřásla se. Rychle se podívala nahoru na cirkusovou plachtu. Zvenčí byla červeno-modrá, zářivá a ve vinikajícím stavu. Nyní vevnitř a s brýlemi byla šedivá, zašlá se spoustou děr a pavučin. Natalie si brýle sundala a celá plachta měla v šeru dva odstíny fialové.
Klaun odešel a teď tam byli dva akrobaté a provazech. Svítilo na ně světlo a oba měli třpytivé modré oblečení. Natalie si znovu nasadila brýle. Oblečení bylo náhle černé a matné. Jejich obličeje byly bledé. Radši si zase brýle sundala s úmyslem si je už nenasadit. Jen je svírala v ruce a sledovala představení.
Po akrobatech znovu přišli klauni, tentokrát to byli tři klauni a jedna klaunka. Jeden z klaunů tu byl hned na začátku. Pak tam byl jeden s modrým účesem vytočeným nahoru jeden se zeleným cilindrem. Jejich nalíčení bylo shodné s účesy. Klaunka neměla ovtaženou pusu, pouze medové vlasy a zlatě nalíčené oči. Stála na chůdách. Měla rozevláté oblečení a jediná z nich se nesnažila chovat vtipně. Natalie ale stejně patřila k těm, kdo jim tleskal nejhlasitěji.
Další na řadě byly dvě krasojezdkyně v růžových oblečcích. Jejich bělouši způsobně klusali okolo a Natalii stálo hodně přemáhání, aby je nepohladila.
Pak na řadu přišli dva šermíři, obrovští a rozložití, samí sval.
Další na řadě byla přestávka. Natali vyběhla ven. Její pozornost upoutala ta žena, co jí darovala brýle. Rychle se k ní vydala.
"Prosím vás, ty brýle jsou příšerně strašidelné."vydechla a celá se otřásla. Žrna se na ni podívala.
"Taková je i ravda, děvče. Uteč odtud. Uteč dokud můžeš."prohlásila a otočila se k odchodu. Natalie se podívala na brýle a pak za tou ženou. Opět zmizela. Dívka jen zavrtěla hlavou a jen brouzdala okol stanu.

Ozval se signál, který upozorňoval, že se lidé mají vrátit do stanu. Natalie tam byla mezi prvními. Uvelebila se na svém modrém místečku a nadšeně vyhlížela další představení. Nedokázala ani říct jak moc se těšila.
Na řadu přišli psi. Byla to smečka překrásných dalmatinů vyvádějících psí kusy. Natalie neodolala a nasadila si brýle. Ze psů zbyly kostry. Pět koster předvádějícíích představení. Dech jí uvázl v hrdle. Celý cirkus jí najednou naháněl strach. Ohlédla se. Otvor byl schovaný sešlou plachtou a hlídala ho dvojice bojových psů. Nebyli přivzaní a způsobně tam seděli. Vítr, který přicházel dírami jim čechral kraťoučkou srst.
Natalie si brýle sundala a uviděla, že místo psů tam stojí dva obrovští chlápci s krátkými černými vlasy. Byli to ti dva šermíři, jenže teď oblečení do věznských obleků. Otočila se zpátky k manéži. Psi už odběhli, teď tam opět bylo stádo běloušů. Dívka vyděšeně polkla. Lidé kolem ní nadšeně tleskali, ale ona byla vyděšená, protože věděla, že i tohle jsou kostry. Prohrábla si zrzavé vlasy a upřeně se podívala na tu dvojici krasojezdkyň, které koně drezírovaly. Neměla brýle a bála se nasadit si je. Zavřela oči.
Otavřela je ve chvíli, kdy uslyšela zamručení. Kousek před ní stál medvěd a provděl požadované kousky. Cvičila ho ta skupinka klaunů. Klaunka měla chůdy. Dívka si nasadila brýle. Všichni byli černo-bíle nalíčení a v černém oblečení. I z medvěda zbyla kostra. Zase si tedy brýle sundala. Po medvědovi přišli čtyři tygři, tři lvi, jedna puma, papoušek a dva černí panteři. Kostry, kostry a zas kostry.
Konečně představení končilo. Zvířata držená na krátkých vodítkách se poklonila, klauni se uklonili a lidi zatleskali. Všichni už se chtěli zvednout, když se od rudovlasého klauna ozvalo:
"Vyčkejte prosím, ještě náhodně vybereme jednoho z vás!" a klaun ukázal přímo na Natalii. Té se stáhlo hrdlo, ale poslušně k němu vykročila. Klaun ji chňapl a vysadil na jednoho z běloušů. Na rameno dostala papouška. Kůň se poslušně rozjel. Višchni opět zatleskali. Kůň, Natalie a všichni z cirkusu odešli (v řípadě Natalie odjeli) do zákulisí. Dívka si rychle nasadila brýle. Všechno v zákulisí bylo zrezivělé a polorozpadlé. Včetně klecí.
Jen uprostřed zářil obrovský rudý kámen. Rubín. Pulzoval, skoro to vypadalo, jako když bije srdce.
Kůň se kousek od něj zarazil a ten rudovlasý klaun Natalii sundal. Dívka popoběhla o kus dál. Tan klaunka k ní popošla.
"Ráda tě vidím. Jsi hezké děvče. Škoda jen, že zemřeš."hlasitě se rozchechtala. Natalie nějak nedokázala přijít na to, co je na tom vtipnýho a to nebyla blbá.
Klaunka se přestala smát a podívala se na dvojici rotvajlerů, která najednou nehlídala vchod, ale stála u ní. "Rudolfe, Fredericku. Zabít."
Psi zavrčeli a rozeběhli se k Natalii. Ta se vyděšeně rozhlédla, čapla meč, se kterým se ti dva mydlili při představení. Byl těžký, tupý a zrezivělý. Tím se neubrání. Přesto se rozmáchla a nedopatřením smetla ten rubín. Meč se roztříštil, kámen spadl na zem. Všichni, včetně rotvajlerů, se zarazili. Na kameni se začala objevovat puklinka. Šířila se.
"Ne, to ne, TO NE!"ječela klaunka, ale to už se kámen rozlomil vejpůl. Všichni se rozpadli na prach. Celý cirkus. Natalie stála sama uprostřed louky a proti ní stáli dva obrovští rotvajleři.
Psi k ní přišli a začali se k ní lísat. Podrbala je za ušima.

Zahrabala se pod peřinu. Z druhého konce na ni zírali dva rotvajleři, Rudolf a Frederick. Přesvědčit rodiče, aby si je nechali nebylo lehké, ale ne nemožné, takže jí to nakonec povolili.
Teď usínala se jediinou myšlenkou: Už nikdy nechce do cirkusu!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | 10. ledna 2012 v 21:02 | Reagovat

Ten klaun je hustý.xDD

2 Black Black | 17. března 2012 v 21:46 | Reagovat

wow,úžasnej příběh,já se fakt bála! a do cirkusu mě už nikdo nedostane XDDD

3 AranisLea AranisLea | 17. března 2012 v 23:49 | Reagovat

[1]:
[2]:
Děkuju moc :-) Hrozně moc :-) Oběma

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama