Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Havraní oči

10. února 2012 v 22:21 |  Příběhy
Učitelka pomalu procházela mezi lavicemi a zadávala úkol. Černovlasá Aneta ji neposlouchala. Psala si vlastní věci. Před sebou měla skicář a na něm obrázek havrana. Letěl nad lesem. A pod ním se pomalu rodila báseň.

Na černých perutích žene se tmou
duši má smutnou, zoufalou.

Černé peří odlesky hází,
vlčí smečka se krčí v mlází

Dál se nedostala. Jeden spolužák, hnědovlasý Antony, jí skicář vytrhl zpod ruky a prohlížel si obrázek. Aneta bojovně vyskočila.
"Vrať mi to! Je to moje!"zaječela a upřela na spolužáka pohled svých šedých, zářivých očí. Očí, co tolik připomínaly havrana. Jen byly šedé.
Antony ji ignoroval a výsměšně si obrázek prohlížel.
"Co to je?!"vřískl, ale naštěstí nezačal recitovat. Aneta zrudla vzteky. Bojovně máchla rukou, jako kdyby měla křídlo, a mladíkovi jednu cákla. Vylekaně pustil skicář. Aneta ho zachytila a utekla ze třídy na záchod, skicář v rukou.

Na záchodech se zády svezla po zdi a z očí se jí kutálely slzy. Skicář si tiskla na hruď a snažila se svůj výkres ubránit před slzami. Znovu se na něj podívala.
Černý havran letěl nad končícím lesem. Z něho vybíhala srna a za ní vlci. Na pozadí byly útesy a měsíc. Její oblíbené místo. Místo, kde často skládala básničky a kreslila do skicáře.
Povzdechla si. Hlavní postavou obrázku byl havran, ale ona si připadala jako ta srna.Její spolužáci byli ti vlci. A neúnavně ji štvali.
Dveře se začaly pomalu otevírat. Aneta se rychle zvedla a utekla do jedné z kabinek. Jako už mnohokrát před tím, i teď litovala, že se tu nemůže zamknout. Jak ráda by byla tím havranem, jak ráda by uletěla pryč!
"Anet?"zavolal váhavě učitelčin hlas. Zpoza ní se ozývaly další hlasy, nepřehledné a posměšné. Čím víc se její spolužáci smáli, tím víc se Aneta krčila. Zavřela oči a popotáhla, připravená, že učitelka otevře dveře, seřve ji a přede všemi poníží. Styděla se za své slzy.Styděla se za ně hrozně moc.
"Padejte odsaď! To už máte hotovou práci, co jsem vám zadala? Koukejte mazat do třídy!"zaječela učitelka a za dveřmi se ozvalo dupání a mrmlání. Jenže s učitelkou Temorisovou nebyly žádné žerty.
"Anthony! Co tu děláš?0 Copak si mi nerozuměl?"vyštěkla učitelka. Aneta rozevřela oči.
Anthony se za dveřmi snažil obhajovat, ale učitelka ho poslala do třídy. Pak otevřela záchod a podepřela choulící se Anetu.
"Tak pojď, děvče. Odvedu tě do ředitelny a zavolám rodičům, aby si pro tebe přijeli, ano?"plánovala Temorisová. Ze záchodů vyšla první, Aneta se schovala za ni. A dobře udělala.
"Co tu děláte? Vy ste mi nerozuměli?! Teď okamžitě zapadnete do tý třídy, jinak máte poznámku a zůstanete po škole! A ano, Anthony, vás se to týká taky!"zaječela učitelka a Aneta věděla, že teď už ze třídy nikdo nevystrčí ani nos. Temorisová prskala akorát takové výhružky, které byla schopná splnit a také je vždycky splnila.
Aneta za ní poslušně cupitala do ředitelny, skicář si tiskla na hruď, hlavu měla skloněnou. Ředitelka zrovna neměla moc práce, válela se na gauči a pila kafe. Rychle vyskočila a zavřela.
Jen co za zapadly dveře, ředitelka se posadila za stůl a podívala se na Anetu, Temorisovou a znovu na Anetu.
"Smím alespoň vědět, co se děje, než zavolám rodičům?"zeptala se. Temorisová sevřela rty a trošku se zamračila.
"bylo by lepší, kdybyste rovnou zavolala rodičům. Ti už si to nějak vyřeší."zavrčela.
Ředitelka pokrčila rameny a zavolala. A bohužel pro Anetu, ve zcela nevhodnou dobu.

V autě to bylo peklo. Jak Anetina matka, tak její otec byli pracovně na schůzi. Pracovali spolu a teď museli oba urychleně jet pro svou dcerunku. Oba se mračili jako čerti, otec volal do práce a matka řídila.
"Aneto, to máš vážně pocit, že můžeme z práce odjet kdykoliv se nám zachce?!"nadávala matka a nevšímala si, že Anetě opět tečou z očí slzy.
"Můžeš zastavit?"zeptala se dívka slabým hlasem. Nikdo ji neposlouchal.
"To doopravdy nejde, milá zlatá. Musíš se naučit ovládat a krotit. Teď vážně nemáme čas"pokračovala matka.
"Můžeš zastavit?"zavrčela Aneta, teď už hlasitěji a vztekleji. Stále ji nikdo neposlouchal.
Otec ukončil hovor a zakroutil hlavou.
"Děvenko, je mi jasné, že se ti kvůli tomu... jak se to... tomu tvému gotickému vzhledu všichni smějí, ale prostě je budeš muset ignrovat. Opravdu pro tebe nemůžeme jezdit každou chvíli."
"Zastavte!"zavřeštěla Aneta. Matka která se šíleně lekla, zastavila a otočila se na dceru a chtěla jí vynadat. Jenže to nestihla. Zuřící Aneta otevřela dveře tak razantně, že je málem urvala. Rychle vyskočila z auta a pevně chytla dveře.
"Sbohem."zavrčela, práskla dveřmi, div že se z nich nevysypalo sklo a rozeběhla se pryč.
"Aneto!"ječel za ní rodiče, jenže dívka je neposlouchala, jen se řítila co nejrychleji pryč. Přímo ke svému místu.

Udýchaně se svezla na zem. Skicář nechala na sedadle auta. Ale mobil ne. Mobil měla v kapse kabátu. Podívala se na slabé podzimní sluníčko a mobil vytáhla. Rychle vyťukala esemesku s instrukcemi, jak najít dopis n rozloučenou
Jednou ho napsala, měla v úmyslu se zabít, ale pak d toho upustila a papír zahrabala. Teď se jí nármě hodil.
Odeslala esemesku a podél lesa se rozeběhla k útesům, do kterých hlasitě narážely ocelově šedé vlny. Vítr jí čechral vlasy.
Zarazila se na okraji pevné země, rozpřáhla ruce a naklonila se kupředu.
"Počkej holka!"zaječel někdo za ní. Neohlédla se. Bylo pozdě. Začala padat. Neozval se žádný křik, jen vlny dál narážely na břeh. Postraší pán jen zaraženě stál a zíral na místo, kde ještě před okamžikem stála Aneta.
Zpoza útesů se vynořil velký havran. Měl ocelově šedé oči. Několikrát zakrákal a zakroužil nad útesy, jako kdyby něco hledal. Pak se zarazil a upřel pohlled mezi stromy. Ozvao se dupání a z lesa vyběhla srna. Hned po ní se vynořila smečka vlků pronásledujících starou srnu. Havran je následoval. Chlápek se za nimi díval jako uhranutý, pak zvedl mobil a zavolal policii.

Dívčino tělo se nikdy nenašlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Black Black | 12. února 2012 v 18:07 | Reagovat

fakt krása,příběhy končící sebevraždou jsou nejlepší :-)

2 ariven ariven | Web | 29. března 2012 v 18:43 | Reagovat

wow! no já zírám! super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama