Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Vesnice

20. února 2012 v 14:33 |  Temný pes
Opět se tam nic neděje, ale já si to nedokázala odpustit. V následující kapitolce už bude více akce, slibuji :D Ale tuhle jsem sem prostě potřebovala dát :)

Karolína opatrně procházela mezi polorozpadlými domky. Měla velký strach, protože si nebyla jistá, co přesně od tohoto místa má očekávat. Všechno tu bylo ponuré a strašidelné. Těžko by tu mohly mít něco jako zeleninu, natož ovoce, které by ji a poníky dokázalo nasytit. Strašidelnou atmosféru navíc doplňovaly černé mraky kupící se na obloze.
Pod nohy se jí připletlo dítě. Byla to malá, sotva pětiletá holčička s tmavými vlásky. Zírala na ni velkýma uslzenýma očima, které ještě nedávno ronily vodopády den co den. Nyní již zřídka, protože slzy pomalu docházely. Slzy smutku nad smrtí jejích příbuzných.
"Kde máš maminku?"zeptala se Karolína jemně. Holčička zavrtěla hlavou a z očí jí opět začaly téct slzy. Karolína sebou trhla a zůstala na děvčátko zírat.
V tom tam přišel nějaký muž. Mohlo mu bát maximálně pětadvacet. Podíval se na holčičku, která se bázlivě přikrčila. "Támhle ti rodiče postrádají dítě. Běž za nimi, určitě se o tebe postarají."
Dívenka kývla a utekla co nejrychleji pryč.
"Kdo jste vy?"zeptal se.
"Jmenuji se Karolína. Cestuji tudy. Rodinu mi zavraždili démoni."vysvětlila Karolína smutně a překvapeně zírala za děvčátkem.
"Och. To je mi líto. No, a kam jdete?"zeptal se muž.
"Ještě nevím."pokrčila Karolína rameny ale pak neurčitě ukázala rukou. "Nejspíš lesem a pak někam daleko."
"Pokud vám mohu poradit, tomu lesu se vyhněte. Nedávno tam zamířili dva temní psi spolu se dvěma poníky. Bohužel zde není dost lidí na to, aby ty odporné psi zabili. Ale mužů je tu málo."vysvětloval.
Karolína pokrčila rameny, jako že je jí to jedno. "A jak se vůbec jmenujete?"
Muž se na okamžik zarazil. "Kent."odpověděl po chvilkovém váhání.
Karolína na to nic neřekla a zahleděla se k hostinci. "Už budu muset jít."zamumlala a vyrazila pryč. Ani jednou se neotočila a tak si nemohla všimnout, jak ji Kent doprovází zamyšleným pohledem a na rtech mu pohrává výsměšný úsměv.
Vešla do hostince. Všichni zmlkli a dívali se na ni nervózními až nepřátelskými pohledy. Nervózně se ošila a došla přímo k hostinskému a zašátrala po kapsách. K původním čtyřem stříbrňákům vyštrachala ještě šest dalších.
"Beru ovoce a zeleninu té nejlepší kvality, jaká tu je. A to tak, aby se to vešlo."ukázala muži deset stříbrných, což mělo hodnotu jedné zlatky. Chlápek přikývl a otočil se dozadu. Chviličku něco kutil, než vynesl dvě bedny a velký pytel.
Lhostejně na bedny ukázal. "Můžete si nabrat jak je libo."zavrčel a přestal si Karolíny všímat. Ta si překvapeně prohlédla pytel.
"To neunesu."zamumlala. Muž to zaslechl a přinesl jí velkou brašnu, kterou vyměnil za pytel. Pak upadl do své apatie.
Karolína si s povzdechem nabrala brašnu zásob. Všechno bylo ve směs otlučené, místy i nahnilé a tak musela hodně hrabat, aby našla něco poživatelného.
Z hospody málem utekla a venku vrazila do Kenta.
"Promiň, já nechtěla."vydechla vyjeveně a pokusila se ho obejit. Zastoupil jí cestu a vlídně se usmál.
"Nechtěla bys tu zůstat? Mohli bychom pak odjet spolu."navrhl jí s tím nádherným úsměvem. Karolíně se podlamovaly nohy a moc chtěla cestovat v jeho přítomnosti, ale věděla, že Šanja by vyletěla z kůže a oba dva zabila. Proto zavrtěla hlavou a rychle ho obešla.
"Třeba se ještě někdy potkáme!"zavolala přes rameno obtěžkané brašnou a v hlase jí zazněla naděje. Pak se otočila kupředu a ještě zrychlila.
"Třeba."zavrčel muž neslyšně a sledoval ji chladným, zamyšleným pohledem. Někde zahřmělo a spustil se déšť. Z nebe sjel zářivý blesk a Kentovi oči zazářily zvláštním oranžovým světlem. Kdyby ho Karolína viděla, zešílela by strachy.
Kent něco zabručel a hrdým, pevným krokem se vydal napříč vesnicí, naprosto opačným směrem, než šla Karolína.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Enfersis Enfersis | 20. února 2012 v 14:54 | Reagovat

pěkný ;-)

2 Amanda Amanda | 20. února 2012 v 15:56 | Reagovat

Mno konečně, dokonalý, roste z tebe velký talent.xDD

3 AranisLea AranisLea | Web | 21. února 2012 v 21:15 | Reagovat

[1]:

[2]:
Jéééé, moc vám děkuju :-)

4 Black Black | 22. února 2012 v 19:02 | Reagovat

sláva,další kapitola XDD opět dokonalé XDDD

5 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 26. února 2012 v 15:20 | Reagovat

Fú, toto je bohovské :). Znie to zaujímavo. Fantasy, že? A je to prvá kapitola? :)

6 AranisLea AranisLea | Web | 26. února 2012 v 17:04 | Reagovat

[4]: Děkuju :-)

[5]: Děkuju. Ne, kdepak :-) Je 18, s prologem :-)

7 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 26. února 2012 v 17:10 | Reagovat

[6]: Aj sa mi zdalo, že nie, pretože to by nič nevysvetlilo :). Mám hrozne rada fantasy :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama