Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Vlčí dívka

2. února 2012 v 21:36 |  Příběhy
Zoufale zmuchlala papír. Už byl třetí, který protrhla, jak na propisovačku tlačila. Zhluboka se nadechla, vzala další papír a začala psát znovu.

Říkal jsi, že mě miluješ. Říkal se, že nás ani Smrt nerozdělí. Tak proč si za tvými zády všichni šuškají, že mě podvádíš? Proč se mi každým slovem, každým gestem jen směješ do obličeje? Co z toho máš? Prosím tě o vysvětlení. Nechápu tě. Nechápu. Už s tebou nechci mít nikdy nic společného. Nikdy, rozumíš? Nikdy. Nikdy více.
Bez lásky a s nenávistí, tvá Marika

Papír s napsaným vzkazem složila, na vrchn stranu připsala Pro mého miláčka, vzala peníze a utekla pryč. Pryč z domu. Pryč, co nejdál. Utekla do lesů, odmítajíc se vrátit. Odmítajíc se dívat do tváře realitě, znovu a znovu si připomínat, že není vlkem. Odmítla to a odešla. Do lesů. Bude žít jako vlk. Dokud nezemře. Ale hlavně se musí dostat co nejdál od města. A už brzy, brzičko vyleze z toho pitomého autobusu a uteče rovnou do lesa.

Opravdu se jí to povedlo! Byla pohřešována celý jeden rok, pak policie pátrání vzdala a prohlásila ji za mrtvou. Tlevize o ní občas odvysílal zprávu, na internetu se objevila její podobizna, ale jí to bylo jedno. Neměla ani internet, ani televizi. Vše, co měla, byly kusy rozedraného oblečení a vlčí rodinu.
Dva vlci, jedna vlčice a čtyři mláďata. Vlčice stříbřité barvy byla Stříbrolesklá, tmavý vlk byl Hnědochlup a drobný nazlátlý vlk byl Paprsek. Vlčata se jmenovala Hnědokřídlá, Bouře, Havran a Bojovník. Hnědovlasá Marika nevěděla, jak na ta jmnéa přišla a bylo jí to jedno. Měla rodinu.
A jakou rodinu. Když ještě byla dívka nová, lovili jen Stříbrolesklá a Paprsek. Málokdy přitáhli něco ví než králíka a Marika tak byla odkázána na lesní bobule. Jenže pak si vlci na její přítomnost zvykli a na lov chodívali všichni tři dospělci a Marika zůstávala u vlčat. Zvířata nějak vycítila, že dvounohý tvor je pro lov naprosto nepoužitelný, ale že o vlčata se postará dobře.
Od té doby začali lovit lépe a velmi často přitáhli vysokou. Dokonce ukořistili dvě ovce a jednu krávu. Dívce syrové maso nevadilo, vždycky se cítila spíš jako vlk uvězněný v odporném těle, než jako člověk.
Marika zjistila, že Stříbrolesklá a Paprsek jsou o dost divočejší a víc vlci než Hnědochlup. Stříbrolesklá a Paprsek se každou chvíli rvali, lovili králíky a stopovali. Hnědochlup se držel v pozadí, spíše jako demonstarce síly a rychlý tvor. Byl také o dost mazlivější a nevadilo mu, když ho Marika tu a tam pohladila. Stříbrolesklá a Paprsek z toho šíleli a vždycky, když Marika pohladila jedno z vlčat, zuřivě se naježili.
Dokázali ovšem pochopit a akceptovat, že dívka nechápe jejich řeč. Když chtěli, aby hlídala vlčata, jednoduše k ní všechna nanosili a odešli. Marice to nevadio, byla ráda, že byla vlkem. Více méně.

Po nějaké době, kdy už byla Marika ofociálně mrtvá, ji našel jeden mladík. V mladé divošce, co na něj vztekle vrčí, cení zuby a chrání čtyři vlčata Mariku doopravdy nehledal. Když ho pak málem zabili další tři dospělí vlci, vzal nohy na ramena. Marika věděla, že se vrátí, aby tomu přišel na kloub. A vlci také věděli, že se vrátí. I když nevěděli proč. Tak se jednou celá skupinka přesunula o dost severněji. Vyhrabali nové doupě, hezky to prozkoumali a žili dál.
Po týdnu rodinné idylky je však ten člověk našel znovu. Nechal jim tam spoustu masa a zase odešel. Vlci a Marika to sežrali (Marika už jaksi nejedla) a pochopili, že člověk jim nechce ublížit. Objevoval se pravidelě, obvykle v době, kdy byli dospělí u nory. Povídal si s nimi, mluvil i na Mariku. Ta sice nezapoměla půvaby řeči, i tak přesto odpovídala především vrtěním a kýváním hlavy, vrčením, kňučením a občas i ceněním zubů.
Mladík se představil jako Rick a Marika se do něj zamilovala. A on do ní. Slíbil jí, že jejich tajemství nikdy nikomu neřekne. Marika z toho byla nadšená a vlci už na Patricka nevrčeli. Stále si ovšem nemohl k vlčatům dovolit to tulení a mazlení, jaké s nechutí dovolovali Marice.
Jenže pak se všechno znovu zvrtlo. Pro Mariku přišli dospělí lidé, vlky pochytali a zavřeli do klecí, Mariku odvezli do nemocnice. Televize a internet se zaplnili příběhem dívky, která rok žila s vlky. A která přestala mluvit, byla agresivní a vytím stále volala svou vlčí rodinu, zavřenou hned naproti nemocnici.
Maričiny rodiče byli s rozumem v koncích, jak se jejich dcera změnila. Se svým bývalým přítelem nemluvila a párkrát ho dokonce i kousla, protože jí bylo jasné, že za ní chodí jen kvůli popularitě. Rodiče vzdali snahu jí pomoci touto cestou. Zoufale na ni mluvili a nakonec jí řekli, že přivedou toho chlapce, Patricka. Když přišel, měl na stole jeden jediný vzkaz. Bůh ví, kde na něj vzala papír a tužku.

Neříkal jsi, že mě miluješ? Neříkal jsi, že je u tebe to tajemství v bezpečí? Říkal. Tak proč sem teď zavřená v nemocnici? Proč sou Stříbrolesklá, Hnědochlup, Paprsek, Hnědokřídlá, Bouře, Havran a Bojovník zavřený v kotcích? Proč nás držej jak vzteklé? PROČ SI TO UDĚLAL?! Co jsme ti udělali?!
Bez lásky a s nenávistí, tvá Marika.

Patrick propadl zoufalství. Horem jí dolem jí mohl vysvětlovat, že je v tom nevinně a že jí pomůže dopátrat se pravdy. Nekomunikovala s ním. Vrčela na něj, kňučela bolestí, když ho viděla a z očí jí tekly slzy. Nekousala ho.
A pak jednou v noci utekla otevřeným oknem. Rok v divočině žádná pitomá nemocnice nesmaže. Utekla pryč, přeběhla ulici a pustila vlky z kotců. Ti jí věřili natolik, že jí dovolili jít s nimi a nést nejslabší vlče, Hnědokřídlou. Utekli zpátky do lesů, na nové místo a vyhrabali si nové doupě. Ihned se zklidnili, byli stejní jako dříve. Jen Marika chodila úplně nahá. Nevadilo jí to.
Po měsíci je opět našel Patrick. Přišel kus k doupěti a tiše, smutně pozdravil. Stříbrolesklá vyletěla rychleji, než sprinter Hnědochlup, a povalila Patricka na zem. Šla mu rovnou po hrdlu, ale těsně nad ním se zarazila. Dvounožec se nebránil. Zmateně zakňučela a poodstoupila, očekávajíc, že dvounožec uteče a oni se budou muset znovu stěhovat.
Jenže on neutekl. Zůstal tam stát, tiše jim vysvětloval, že to je nepřivedl on, ale že je zahlédl jeden statkář. Ten prý zavolal policii, která si pro dívku přišla. Marika se mu vrhla kolem krku a celá svítila radostí.
S Patrickem pak odešli. Marika nikdy nedokončila školu, jen kreslila obrazy vlků, prodávala fotky a knihu Život s vlkem. Pak porodila holčičku a přišla se s ní k vlkům pochlubit. Ti ji přijali nadšeně. Vlčata pomalu rostla a vlci krásněli. Marika měla štěstí a podařilo se jí uspořádat život tak, jak chtěla. Někdy v noci vyla na měsíc a nikdy se nezbavila svého vlčího chování. Na své děti vrčela a štěkala a občas se vytím dorozumívala se Stříbrolesklou. Patrick vždycky prohlašoval, že si vyměňují nápady a rady ohledně výchovy. Možná měl pravdu. Jejich děti, Kristen a Sarah, měly k vlkům blízký vztah, taktéž vrčely, kňučely, štěkaly a vyly.

PŘÍRODA JE OČIVIDNĚ VŠEMOCNÁ.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | E-mail | Web | 5. února 2012 v 23:50 | Reagovat

moc hezké :-) to jsi vymyslela?! O_O

2 picturess picturess | Web | 6. února 2012 v 16:11 | Reagovat

Ahoj! :)
- Taky poslouchám , je to nejlepší věc , jak se z toho všeho dostat! :)
- Děkuju za pochvalu!!! :)

Btw : Nemá cenu si rozmazávat řasenku kvůli klukům! :)

3 ariven ariven | Web | 29. března 2012 v 18:46 | Reagovat

hezký...píšeš fakt dobře :)

4 Sheila Sheila | 18. května 2012 v 14:54 | Reagovat

Vážně moc hezké :)
To jsi vymýšlela ty? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama