Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

A zase je tu pondělí

21. března 2012 v 18:01 |  Příběhy
Tak tomuhle nikdo neuvěří. Olympiáda z češtiny (já a moje češtinářský vědomosti sme se umístili tak nikde, protože gramatika je moje hóóódně slabá stránka) se kdesi zjevila se slohovkou, kde se musela nacházet ta věta v nadpisu (takže jí mam v nadpisu) a museli jsme psát deníkový zápis... koho, to brzo uvidíte samiXD

Začínám si nejasně uvědomovat jednak sebe, jednak své okolí. A taky si začínám uvědomovat, že mám nějaké vzpomínky. Vzpomínám si na vodu, světlo a něčí ústa. Já byla... pet-láhev?!
No výborně! Byla jsem láhev na vodu, teď jsem propiska trčící v obchodě. Zvláštní to změna. Ale je tu veliký problém. Šíleně se nudím. Okolní propisky svět nezajímá. Jedna se sice našla, vysvětlila mi dny v týdnu, ale pak zase zmlkla. Krásna práce. Radši usnu taky, nebo bych ještě nudou přestala psát. Do koše se mi moc nechce. Jenže, sotva jsem začala zabírat, někdo mě chytil a nepříliš šetrně mě hodil to bílé ušustěné tašky. Někdo ji houpavě nesl a já byla jen ráda, že nedokážu zvracet.

Už je to čtrnáct dní. Čtrnáct dní nikdy nekončící práce. Odpočívám jen o víkendu. A dnes je pondělí ráno. A ten "mamlas", ce se mnou píše, opět zaspal. Opravdu úžasné. Jen jsem zuřivě nadávala, jak nesnáším pondělí a že chci věčný víkend. V prodstředku mého rozzuřeného projevu se zjevila jakási bytost, ne větší než já, a že prý mi mé přání splní. Souhlasila jsem.

Už měsíc trčím na stole, zanáší mě prach a vyschl mi inkoust. Kdybych měla zuby, ukousala bych se nudou. Snažím se přijít na to, jak můžu psát deníček, když nemám inkoust. Prostě nuda. Ani nedokážu přivolat toho skřítka, či co to bylo. Nezbývá mi, než se ponořit do spánku.

Z něj mě nešetrně vytrhly něčí ruce. Dopadla jsem mezi pastelky. A zase je tu pondělí! Začala jsem na něj sprostě nadávat. Ze zelené pastelky vedle mě se stal ten skřet. Naštěstí pro mě, penál začal padat, já se vznesla do vzduchu a sv= klesání namířila skřetovi rovnou do obličeje. Po zásahu zmizel. Já jen jásala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 21. března 2012 v 21:08 | Reagovat

super :-D

2 Black Black | 22. března 2012 v 19:12 | Reagovat

to je hustý!!! deník petlahve(pardon,propisky),to by mě fakt nenapadlo XDDDD

3 KAČíííK KAČíííK | 23. března 2012 v 16:15 | Reagovat

Tak to je husty :DDD kde bereš ty napady to nepochopim :D

4 Inka Inka | E-mail | Web | 26. března 2012 v 19:37 | Reagovat

fakt pěkný :D jak tě to jen napadlo?

5 AranisLea AranisLea | Web | 26. března 2012 v 20:27 | Reagovat

[1]:
[2]:
[3]:
[4]:
Všem moc děkuju :-)A jak mě to napadlo nevím, nic lepšího na skladě nebylo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama