Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Zoopark Zájezd

29. dubna 2012 v 15:59 |  Deník cestovatelky
První zápisek mého cestovatelského deníčku :D Kolem poletují andělé, troubí fanfáry a já se tlámu tomu, co píšu :D

Buďme k sobě upřímní- jak cesta vede přes Kladno, automaticky vypínám a tak si z cesty pamtuju jen obrovské vedro v našem neklimatizovaném červeném autíčku. A ještě vítr z otevřených okýnek (bože, to z ní jak z kdovíjakýho braku :D)

Člověka by při pohledu na ten plůtek snad ani nenapadlo že to je Zoo. Možná farmička, to jo, ale zoo ne. První, co mě napadlo, když jsem to viděla bylo: 'A tady mají rysy?' Zoo byla vážně maličká. Což jí nijak neubralo, a snad ještě přidalo, na roztomilosti. A vstupný? Dobrovolný. My samozřejmě platily, ale vstupný bylo dobrovolný. Proč mě to nyní, s odstupem času, udivuje, to zjistíte až za chviličku (chameleoni).

První, co jsem viděla, když jsem do zoo vlezla byla skupinka zebřiček (těch uječených ptáků, ne těch kopytnatců :D) ve voliéře. Hodně jsem se těšila na kočkovité šelmy, tudíž mě docela zklamalo, když první micinka v pořadí, ocelot, byla zalezlá. Musela jsem se spokojit se skupinkou chameleonů, roztříděných hezky podle druhů. Byly to čtyři páry.
Od chameleonů byl směr opičky, ale ocelot se uráčil vyjít ven a tak jsem asi dvě minuty nábožně zírala na tu pidiaturní kočku.
K dalšímu postupu mě dokopaly až randál vydávající opičáci. Co to bylo si nevzpomenu, protože mě zcela (netypicky) ucvátily lemuři kata. ONI BYLI NA DOSAH! A to lemuřátko, to bylo úžasný! Jak roztomilost uznávám pouze u hříbat a malých šelmiček, tady jsem se rozplývala taky.
Ale, leč v mém případě neradi, museli jsme dál.
Další na pořadu dne byly opět lemuři (hnědí). Jejich aktivita se, narozdíl od katů, rovnala nule.
Tudíž směr klokan, který byl samozřejmě zalezlý v domečku a narozdál od vlídných ocelotů, klokan nevstrčil ani čumec. Bekanej klokan!
Naproti byla skupina želkviček. Úplně stejnou jsem měla doma, jmenovala se Jůlinka, takže u želv jsem se moc dlouho nezdrželi. Sestra a její hyperaktivita pozorování želv prostě nezvládá.
Pak tam byla káňata. Mámu seřvala hnízdící samice. Jak mam káňata harrisova ráda, teď jsem se pakovala. Proč zbytečně stresovat hnízdící maminku, že?
Následoval orel. Byl to orel zcela netypický, pouštní, či co, leč nádherný a majestátní. Oni tam asi byli dva, ale byli oddělení, takže to nevím s jistotou.
Od orlů směr surikaty, který si hrabaly chodbičky a mě až tady došlo, že mě vždycky zajímalo, jak to, že se ty surikaty neprohrabou pryč. Odpověď jsem bohužel nedostala, nebyl kdo by mi ji dal.
Tudíž jsem se otočila k psounovi, který, jak před chviličkou pobíhal, teď líně ležel jako chcíplotina. Ale hustá chcíplotina.
Prázdná klec, kde byl popis toho, co by tam mělo bejt a cedulka s nápisem: "Toho času v kleci na schodech".
Takže, další směr karakal, kterej byl taky zalezlej a nereagoval ani na moje "Čičííí, pojď ven!". Vlastně se mu ani nedivim. Kdo by reagoval :D
Tudíž jsem se otočila na dalšího, tentokrát docela velkýho chamaleuše. Dva. Jeden z nich vyvíjel hladovou aktivitu. Lovit chameleona už jsem viděla, ale jen v televizi a zpomaleně. Teď jsem to viděla a řeknu vá, je to dost hustý. Soudě podle toho, jak to labužnicky překusoval, ta kobylka mu musela hodně chutnat. A díky druhému, který se téměř nehýbal, jsem si všimla cedulky, kde bylo napsáno, že tento pidiaturní zoopark je množí jako jediný v... Evropě! Já zrudla až za ušima, že něco, co máme téměř za humny, je takhle důležitý a já o tom v životě neslyšela!
A hned naproti... Rys! Dva! Váleli se na zemi, tedy, pak šli s výrazem lovce pozorovat želvu, ale řekla jsem si, že v příštím životě chci bejt rys v zooparku Zájezd. Sváču tam měli, takže pohoda, klídek, svačinka :D
Želv tam byly hned dva druhy. Dvojice želv s puntíkama se zrovna oddávala jarním pudům, tak jsem je nerušili, páč to dost dobře zvládnou i bez nás, a vystřelili k černobílým lemurům.
Ti měli aktivitu taktéž nula, takže směr východ a druhá část zoo. Do vesnice nás vyprovodila obrovská mourovatá kočka. Ani já, ani máma a ani ségra jsem neodolaly a pohladily ji :D

Pochod přes vesnici byl krátký a pak vzhůru do takové té dětské zoo! Uvítal nás prázdný výběh. Byly tam nějaký křížky, tak sem to hned označila za hřbitov. Sice to byly jen nějaký značky, ale takhle to hned získalo na zajímavosti :D
Vedle byly ovce s jehňaty. Ségra tam málem zůstala, načež jsem prohlásila, že stejný ovce má pan Čech a otočila jsem se k protějšímu výběhu.
Tam byla trojice beranů, dva černý a jeden bílý a lamy. Ale takový lamy sem neviděla ani ve filmu. Nevim, jakej to byl druh, ale ve mě prostě zůstanou zakořeněný jako EMO-lamy. Tyhle lamouší totiž měly na hlavě z chlupů takovej ten EMOsestřih. Nic proti EMO :D Jen to nebyl černej setřih, leč dvakrát hnědý a jednou bílý.
Směr okolo prázdnýho výběhu, kterej byl prázdnej z toho důvodu, že jeho veelebloudí (alias veldbloudí poz. autora) obyvatelé byli u domečku a oddávali se obědu. Hezky fotečka, úsměv (velebloud na nás zíral jak na blby, ale čekal, až dofotíme) a směr ona dětská zoo.
Kozy, jedna malá budoucí EMO-lama, holub a králíci s morčaty. K nim sem zavřela ségru a nechtla ji pustit ven. Pak ji pustila máma.
Cestou zpátky jsme byli svědky výměny rasových názoů mezi bílým a černým beranem.
Pak koupit známku, já si koupila plyšovou lemuřici, jejíž vzor se jmenuje Tereza a vzhůru domů!

V tom horku jsem samozřejmě neodolaly, žádná z nás a na Kladně si daly zmrzlinu. Plyšová Tereza na nás trpělivě čekala v autě a když jsem se vrátily, už to bylo doopravdy 'Vzhůru domů!".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Das Das | Web | 30. dubna 2012 v 19:18 | Reagovat

'výměny rasových názoů mezi bílým a černým beranem' :DDDDD

Já byla naposledy v pražské zoo, ale vůbec nás to tam se ségrou nebavilo, takže jsem si řekla, že jsem ze zoo asi už vyrostla... Ale jakmile někdo napíše takhle pěkný článek nebo přidá fotky, tak bych se nejradši sbalila a jela klidně do tý naší Hluboký do zoo. Vydry přece nikdy nezklamají! A Teď jsem četla, že klokaní mají mladý.. Takže nepatrně dokopu rodiče, aby ukradli bratrovi a švagrové dítě a já se k nim nenápadně připojím. :D
Z tvého vyprávění mě nejvíce lákají rysy, jsou to prostě nádherní zvířata... a surikaty, na ně se vydržím taky dívat - na moje poměry - docela dlouho, i když většinou kolem nich bývá narváno.
Ale vlastně bych se hnedka rvala k lamám. Lamu si totiž jednou chci pořídit, jsou to šíleně krásný.. kobyly. :D Máma ji vždycky chtěla, ale u ní konkuruje ještě pštros a klokan.. to já chci lamu a když ne ji tak miniponíka. :D nebo mini holandskou kozičku. :D A nebo vysněnýho irskýho setra.. ne, československýho vlčáka.. nebo taky chodskýho psa.. achjo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama