Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Iudicium

28. května 2012 v 17:49 |  Příběhy
Příběh o nepochopení, tajemství a snadném odsouzení. Proč chápat, když lze odsoudit? Proč? Já vím proč... A Sentenced [Sentensd] to ví taky. A co znamená Sentenced nebo Iudicium [Iudýčum] ? Věřte mi - je to docela vtipný (takovym šáhlym způsobem, kterym se muj humor občas vyznačuje)!


Uprostřed džungle byla obrovská jeskyně s vodopádem. Lidé tam často chodívali pro vodu.
Jednoho dne se tam zabydlel samice pantera. Její jméno znělo Sentensd.
Z neznámého důvodu začala bránit vstupu do jeskyně a každého, kdo přišel k jeskyni nebo vodopádu roztrhala na kousíčky. Ty kousíčky nežrala, protože se tam toulávali hlavně lidé. Sentensd si téměř okamžitě získala nálepku zlého netvora.

Po nějaké době, vlastně to nebylo ani tak dlouho, do džungle přijel prachatý lovec, kterého z daleka do daleka předcházela jeho pověst. Ihned se doslechl o pověsti o Netvorovi z jeskyně a rozhodl se, že netvora oddělá. Všichni byli nadšeni, nikoho ani nenapadlo pátrat po příčině Sentencedina chování. Neviděli důvod, viděli jen nehezké výsledky, kterých se chtěli zbavit. Žádný důvod pátrat po příčinně, tak ji rovnou odsoudili, vždyť to bylo tak snadné!
Celí nadšení řekli, že ráno lovci ukáží cestu. Až k vodopádu si ovšem bude muset dojít sám. Domorodci měli ze Sentenced panickou hrůzu.

To ráno se Sentenced vyhrabala z jeskyně, jako vždycky jindy. Zazívala, naposledy se do jeskyně zadívala a vyrazila do džungle. Nešla moc daleko a neustále se otáčela. Takhle blízko lidských obydlích měla strašný strach, aby do jeskyně nevstoupil nějaký vlezlý dvounožec. Až příliš dobře věděla, co dokáží.
Před čenichem se jí mihl jakýsi tvor. Nebyla to žádná výhra, radši by něco většího, ale když už se jí takhle nabídl...
Neváhala, skočila a zabila. Byla nejlepší lovec v okolí a nepřílš k tomu dopomohlo i zabíjení dvounožců.
Olízla si tlamu, popadla kořist a táhla se s ní zátky k jeskyni. Jen doufala, že je všechno tak, jak má být.
Náhle uslyšela praskání v podrostu, které mohly vydávat jen dvě velké lidksé nohy... Okamžitě pustila kořist, vycenila tesáky a zasyčela. Nikoho nezastrašila, ale jí to dodalo sebedůvěru. A ta hrála v nadcházejícím střetu nejdůležitější roli.
Opatrně se vydala kupředu a uviděla lovce s puškou. Odporná věc, kterou zi zbabělci využívají, aby mohli zabíjet na dálku. Sentenced považovala za ubohost na kořist střílet a dvounožce okamžitě zařadila do kategorie nedůstojný nepřítel. Poslední dobou jich byly hory, ale jejich maso mělo neuvěřitelně odpornou chuť, takže se snažila ho nežrat.
Vycenila zuby ještě víc a znenadání vyletěla ze svého úkrytu se zuřivým vřískotem a záměrem zabít, jako kdyby ji někdo vystřelil. Bohužel pro ni, lovec měl dobré reflexy a mezi její zuby a svůj krk strčil pušku. Čelisti kously akorát do hlavně.
Sentenced okamžitě sevření uvolnila a dál se zuřivě drápala po mužově krku. Ten jen zoufale mávl zbraní, aby ji srazil, ale minul. Poslední nadějí zůstala holá ruka, kterou dlouhé drápy rozdáply až na kost. Sentenced vypadala jako smyslů zbavená, nepříčetně řvala a mávala okolo sebe černými tlapami.
Vyděšený lovec vystřelil kamsi do vzduchu a Sentenced se překvapeně stáhla. Muž na ni zamířil. Útočit v tuhle chvíli bylo holé bláznovství, šelma proto bystře zvolila útěk. Chlap ji se sprostými nadávkami začal pronásledovat.
Sentenced by mu jistě utekla, kdyby nevběhla do slepé uličky. Otočila se, aby vyběhla a vyhla se tak smrti, ale muž stál za ní a jí došlo, že jediné, co může udělat, je se vztyčenou hlavou přijmout krutý osud. Hlavou se jí mihla vzpomínka na jeskyni a to, cp bylo uvnitř a její hrdý výraz byl narušen zoufalostí, která se jí leskla v očích.
Chlap překvapen sklonil zbraň. Nechápal, proč nebojuje a myslel si, že by ji mohl chytit živou. Popošel k ní blíž, když tu náhle Sentenced vystartovala, skočila mu po krku a zakousla se. Lovec nestihl ani zařvat, už jen zabublal a spadl k zemi.
Sentenced ho chviličku pozorovala. Spletla se. Přes všechno možné, tohle byl důstojný soupeř. V úctě sklonila hlavu a rozeběhla se pryč. Srdce jí zachvátila taková hrůza, že svou odhozenou kořist sebrala jen zázrakem. Naštěstí bylo v jeskyni vše v naprostém pořádku, takže se mohla v klidu nažrat.

Když se pak v noci choulila kolem svých dvou koťat a zhleka je olizovala mezi ušima, napadlo ji, jak by byl život krásný, kdyby ji ti bezmozkoví dvounožci taky jednou pochopili...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama