Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Volání divočiny

13. května 2012 v 12:34 |  No prostě knihy
Háleluja! Máma mi (konečně) z knihovny řinesla Volání divočiny! Božínku, to sem přečetla jednim dechem! Kam se hrabou moderní bestsellery, Volání divočiny je ani nestrčí do kapsy! Hm... Tak to si budu muset pořídit natrvalo, i kdybych kvůli tomu, měla zruinovat svojí peněženku!

Název: Volání divočiny
Autor: Jack London
Díly: Jen ten jeden
K dostání: Nevim, zjistim
O co jde:
Buck je kříženec berdardýna a skotského vlčáka (takže vypadá jako gigavlk s šedou srstí, fleky na na tlamě a nad okem a jedním bílým flekem na hrudi). Žije v Americe, na jihu a je králem v domě svého pána. Jenže je tak obrovský a ne nepodobný tažným psům, že se ho jeden ze zaměstnanců rozhodne prodat jako tahouna. A tady začíná trápení chudáka Bucka. Je různě převážen, bit a dušen na provaze, než se dostane k překupníkovi. Buck je hrdý a nezdorný tvor, tudíž na chlápka v červeném svetru zaútočí. Ten ho zmlátí do bezvědomí (a Buck pak uvidí,, jak jiného psa zabije). Buck se učí Zákon kyje a tesáků, který říká, že má poslechnout silnějšího. Buck poslouchá z donucení, ale nesnižuje se k tomu, aby chlápkovi lízal ruce tak, jako jiní psi (hodnej kluk a já se asi zamilovala). Pak si Bucka koupí jeden muž a odveze ho na sever, spolu s několika dalšími pesany. Tam ho učí v postroji. Buck je podroben rvačce s hajzlpsem Špicem (ten pes se tak fakt jmenuje!) a učí se a učí a že mu to jde. Za chviličku už to umí. A tak začne pracovat. Spřežení vede Špic, ale Buck se chce dostat na jeho místo. Jako srávně vyrůčanej tvor podněcuje vzpouru, samozřejmě ve chvílích, kdy ho lidé nevidí, a Špic je tak stále více ohrožen a stále více ho psi neposouchají. Mezi tím vším je napadnou zdivočelí vlčáci. Jedna fenka ze spřežení se nakazí vzteklinou a chce Bucka zabít. Jeden z psovodů mu zachrání život tím, žefenu Curly zabije. První pes je pryč (ale žádná přehnaná sentimentalita). Spřežení jde dál, neshod je čím dál víc, až jednou, když psi loví králíka, s Buck Špicovi poprvé otevřeně postaví. A zabije ho. Podle zákonů přírody by nastoupil na jeho místo, ale lidé tam chtějí dát Sol-lekse. Ten se Bucka bojí a jít tam neche a Buck nakonec své vytoužené místo získává. A že vede dokonale. Psi jsou opět loajlní a ukáznění a strhávají rekordy. Jeden ze strarších tahounů, David, je odstřelen, protože saně už táhnout nedokáže a šíleně se kvůli tomu trápí. Spřežení jde dál, psi jsou umavení a nakonec je odkoupí trojice (s prominutím) debilů, kteří ani nepoznají, kde má pes předek a kde zadek. Kvůli jejich tahanicím psi hynou, až z čtrnáctičlenného (!) spřežení zbyde jen pět (!) psů včetně Bucka. Ti, vysílení až na hranici, "se slabě blikající jisrkou života" (citát z knihy), dojdou až k chatě Johna Thortona, kde padnou vysílením. Postupně Se zvedají až na Bucka, který ví, že led, přes který jedou, je tenký. Nezvedá se, protože to bere stylem smrt taková nebo maková, dyť je to jedno (a já ho neodvolatelně miluju). John ho zachrání těsně před tím, než ho majitel ubije. V cestě tedy pokračují jen čtyři psi, pod kterými se led proboří a oni se, včetně jejich majitelů, utopí. Zbývá jen Buck, který se do Johna doslova zamiluje, bojí se, že ho ztratí a chodí za ním sem a tam. Několikrát mu zachrání život, vyhraje nevyhratelnou sázku a dostane se do podvědomí každého v okolí. Dobře vychází i s Skeetou a Nigem, Johnovými psi. ALe jednou, na pousti, uteče daleko do lea, aby uštval losa. To se mu povede, losa zabije, sežere a vrací se zpátky. A najde Johna, Nige, Skeetu a ostatní zabité indiány. Buckovi zrudne svět, indiány uštve a vstoupí do jejich vědomí jako Zlý Duch. Poté se, nevázán nikým a ničím, přidá k divoké vlčí smečce. Indiány vraždí na potkání, vysloužil si přezdívku Strašidelý Vlk a spolu se svými potomky si zabral celé jedno údolí. Jako obrovský vlk vedoucí smečku menších vlků. Jeho potomci jsou jako vlci, jen očas mají hnědý flek flek na obličeji či bílý na hrudi, jako jejich otec, Buck, Strašidelný Vlk.

Je to nádherný příběh, který mě chytil snad víc než Bílý tesák. Nádherné, prostě nádherné, Jack London si zaslouží takový obdiv, jako nikdo jiný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | E-mail | Web | 14. května 2012 v 21:35 | Reagovat

to je nádherné! zítra letím do knihovny! :-) 8-O

2 bambula85 bambula85 | 14. května 2012 v 21:49 | Reagovat

na nic

3 Unique C Unique C | Web | 16. května 2012 v 13:31 | Reagovat

Páni, já jen, že si přečtu tak pět řádků, o čem tu je, ale ne a ne přestat. Vypadá to skvěle. Naprosto úžasně!
Někdy si to pujčim.

4 le narrateur le narrateur | Web | 17. května 2012 v 10:45 | Reagovat

Kdybych nebyl tak vysazený proti beletrii (jo, já raději učebnice a odbornou literaturu...), velice rád bych si to přečetl... ale končím druhák a maturitní četba jde zatím jaksi mimo mou osobu :D Za poslední dobu jsem přečetl jenom  tř knihy z toho jen jednu z kánonu (My děti ze stanice Zoo)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama