Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Červenec 2012

Genialita? A co to je, prosím pěkně?

31. července 2012 v 15:00 | AranisLea |  Moudra jednoho cynika
Genialita... A co to je? Vysoký IQ? Velký objevy? Pchá, rosim vás!

Dá se to nějak škatulkovat? Co když je geniální někdo, koho bychom označili za idiota? Co když je geniální někdo, kdo je nepoužitelnej pro normální život?

Příklad jenda jsou autisti. Neříkám, že jsou to idioti, ale někomu tak mohou připadat. Přitom mají IQ/paměť, že vědátoří/sloni blednou závistí. Nevím, jestli je to tak u všech. Každopádně, u některých ano. IQ jednoho autisti bylo vysoké, že na to nestačily testy, ale nenapadlo by ho vzít si svetr, když je mu zima...

Příklad druhý je Albert Einstein. Náš malý fyzický mega-vědec, který byl zavřený i o Vánocích a absolutně ho nenapadlo vystrčit čumák, podívat se na stromeček, říct třeba jen "Pěkné", sednout si k večeři a jíst. Manželak musela mít trpělivost světice.

V tohle věřím já:
Genialita = umění žít a přežít
Genialita = nevšímat si okolí
Genialita = přinutit lidi uvěřit jen tím, že budete argumentovat
Genialita = zalhat, aby vás nikdo neprokouk
Genialita = vystudovat se zdravím, sebeúctou a nějakým tím sebevědomím
Genialita = ocenit maličkosti
Genialita = vidět lepší zítřky a zároveň vědět, že se nemusí dostavit
Genialita = být spokojený sám se sebou, ale nebýt nafoukanec
Genialita = umět se dívat a vědět, na co se dívám

Souhlaste nebo třeba nesouhlaste. Je mi to fuk. Podle mě je genialita všude, kam se díváte, stačí se jen umět dívat. A i to je známka geniality. Většina lidí totiž neumí absolutně nic z toho. Možná jsou hodně inteligentí, ale ne geniální. Jen inteligentní. Vysoký IQ neni genialita, to je vrozený štěstí/neštěstí.

PPJ

31. července 2012 v 11:34 | AranisLea |  Píšu pod jménem
Ahoj. Já jsem ve své podstatě homo sapiens nudális (člověk moudře znuděný, ačkoliv o tom moudře se dá pochybovat) a protože už si nedokážu najít vlastní zábavu, přihlásila jsem se do prokejtu Píšu pod jménem (dále jen PPJ, aneb tohle zní jak ze smlouvy :D). A co je projekt PPJ?
ZDE se přihlásíte a pak budete sledovat témata. Každý týden přibyde nové, které bude sedět na vaše jméno (u mě je první na A, pak na R, pak zase A a tak dále, a tak dále). Na to vymyslíte krátký příběh a počkáte si na další týden.
Pokud potřebujete bližší info, běžte si za autorkou Majkelina, já vím to,co potřebuju :D

Přijde mi to jako fajn projekt a když sou ty prázky, proč odolat, že?

Záblesk nenávisti

30. července 2012 v 10:51 | AranisLea |  Temný pes
Tak. Hrdě hlásím, že jsem se úspěšně dostala ze spisovatelské kaše (do které jsem se sama dostala), jen abych se dostala do další XD Ale přepisovat to nebudu.

Koule, čas a záhada

24. července 2012 v 17:00 | AranisLea
Jupíííí! Konečně se zase můžu natáhnout ke klávesnici a vypustit svoje kecy :D Mimošlapem, předem se vám olouvám za chyby :-)
Měsíc/Luna/Úplněk/Srpek, nebo taky měsíc/31 dní/několik nedělí (sorry, ani za prachy si nevzpomenu kolik), či Měsíc/přírodní satelit/hrouda prachu/zrcadlo ro sluneční paprsky
Měsíc. Něco, co nás odjakživa fascinuje. Kulaté stříbrné... kolečko zářící na noční obloze, náš přírodní ukazatel času, ta tajemná a magická hrouda prachu, na níž se lidé dostali za velkých jásot. Kdybyste mě zastřelili, tak si nevzpomenu, kdo to byl. Vim, kdo byl pvrvní ve vesmíru, ale kdo byl kurňa první na měsíci?! No nic, odbočuju. Je to jedno slovo pro mnoho věcí. Tady máte ty tři, na které jsem si zrovna vzpoměla:
1)
Luna
Už odjakživa je měsíci dáno hafo magických sil, od schopnosti nás posednout (náměsíčnost) po schopnost propůčovat nám sílu k magickým rituálům. Za úplňku se také probouzí vlkodlaci. Je to citát, ale nemam páru odkud. Majitel bude neznámý, dokud ten film znovu neuvidim. Opět odbočuju.
Ale myslíte si, že to je jen plno keců a nejrůznějších pohanských vymyšleností? Možná máte pravdu. Jenže nikoho to nezajímá, kupodivu. Nebo někoho možná, ale mě ne. Já na jeho magii věřím, i když si spousta lidí klepe na hlavu.
A to hlavně od chvíle, kdy jsem letos na jaře viděla nad Prahou rudý měsíc. Že je to přírodní úkaz? Že to nemá s magií nic společnýho? Že se to dá rozumě vysvětlit? A co jako? Možná sme s tátou byli jediný exoti, kteří zajeli na kraj dálnice, aby se to (neúspěšně) pokusili vyfotit, ale jako co? Každej, kdo byl natolik při smyslech, aby to vnímal, by mi magii toho okamžiku odsouhlasil. Zářivé žluté tečky světýlek Stověžatého města uprostřed tmy a nad tím obrovské rudé kolo, nádherné a magické. S přírodníma vědama běžte do háje. Já nechci vědět, proč byl rudej. Možná se na to ptam, možná mě to zajímá, ale věřit, že to způsobila magie je mnohem roztomilejší a úžasnější, než vědět, že to způsobily nějaký pošahaný částice nebo lom světla.
A vám se úplněk (nebo třeba srpek) magický nezdá? Mě ano a sem schopná si vykroutit krk abych ho viděla.
2)
31 dní
Nyní jeden z dalších abstraktních pojmů, čas. Kdy sj dávno se to řídilo podle úplňku, řekla bych (no jo, když nemáte stopky, čas se měří dost blbě!), ale teď je to jen nkolik dní, které se už skoro ani nepočítají podle východu slunce, ale podle hodin, který se počítaj podle kdo ví čeho.
Tenhle časovej úsek je poměrně důležitej a možná si to bez něj nedokážeme představit. No, kdo bych chtěl říct, že je dítěti 91 (v případě letních měsíců 92) dní, místo aby řek, že mu sou dva měsíce? Nebo za 31 jedna dní mi bude 20, místo za měsíc mi bude dvacet (dávám přípklad, rozhodně mi neni dvacet a fakt nemam narozky v létě!)? Komu by se chtělo počítat, když může říct tři měsíce? Velmi obyčejná věc, jedna z mnoha, která je, a být nemusí.
Mimochodem, proč už to nesouvisí s úplňkem? Já jen, že už je to poaždý jinak, tak by mě zajímalo proč ;-)
3)
Přírodní satelit
Hrouda prachu, na kterou se kdysi kdosi slavně postavil, všichni z toho byli paf a mě je to teď srdečně jedno. Smutný, co? Možná si myslíte, že tim okamžikem, kdy si stoupli na povrch naší Luny, magie úplňku zmizela. Prdlajs zmizela. Možná se ještě proloubila, a to hned z několika důvodů.
Za prvé, nějak musel vzniknout. To už samo o sobě je dost magický a můeme si představit cokoliv, od planety, která nebourala do té naší, po fantas magorie, jako že to je vejce obrovskýho kosmický draka a jednou se vylíhne gigantické stříbrné dráče (fajn, přitažený za vlasy, ale já v pěti letech považovala Český středohoří za hřbetní ostny obrovskýho draka, stejně jako Krkonoše, Šumavu nebo Alpy, a jednou měli vzlétnout a nechat po sobě úžas a spoustu odhlený hlíny *rozhodla se nedávat najevo, že teď, téměř v patnácti letech, o tom stále sní*).
Za druhé, nějak se musí udržet u Země. Jasně, jasně, gravitace, ale Slunce si drží i Pluto, a to je mnohem dál, tak jak je možný, že ve chvíli, kde jsou Měsíc a Slunce v jedný rovině, si ho k sobě nepřitáhne? Nebo proč si ho nepřitáhne některý z našich větších sousedů? Uznávám, že tohle už by patřilo spíš do tématu o vesmíru jako celku, ale rozhodně to stojí za uvážení.
Za třetí, nějak musí odrážet ty parsky. Ne, že bych do toho chtěla nějak kecat, ale Sluníčko je žlutý, světlo stříbrný a na celym měsíci neni jedno jediný pitomý přírodní zrcadlo a měsíc je všechno možný, jen ne hladkej, tak jak to, že odráží naše drahé paprsky? Nehledě na to, že mění jejich barvu? Možná opravdu svítí jen on sám, ale málo a tak to běžně nevidíme, nemluvě o tom, že zatmění Měsíce je málo častý, ale on přece svítí všem a okolo planety furt krouží, tak by to zatmění mělo bejt dost častý!
Podle mě je doopravdy magický a ať se jde bodnout třeba celá armáda vědců! A co se dn týče, nechme je bez poskvrny tak, jak jsou a úplňky si holt budeme muset dohledat na netu, popřípadě na obloze. A co vy? Taky milujete měsíc tak jako já?

Skrývání

23. července 2012 v 21:51 | AranisLea |  Básničky
Povyprávět nějaký vtip,
začít se hezky smát,
tvářit se, že je mi líp,
ať se o mě nemusí bát.

Ošálím tím jenom je
a mě lépe není.
Každý vidí to, co vidět chce,
však co se tím změní?

Nechci, aby to někdo čet,
ale musím to říct,
to, co se nevejde do všech vět,
to, co nelze skrýt.

Nechci přehnanou účast,
nebo aby jim mě bylo líto.
Potřebuji se jen ze všeho vypsat,
však kdo pochopí to?

Nechci znát tajemství světa,
poznat bakterie ukryté v chlebech,
chci co popíše jedna blbá věta,
chci jenom poznat sebe.

Že se mi to nedaří je zoufalá věc,
je to vlastně situace k pláči,
z přátelského prostředí se stává klec,
nebavím se o tom s nimi, radši.

Jenom by se o mě báli,
musela bych se vesele smát,
moje sny by zmizely v dáli,
mohla bych jen nadávat.

Už mě nebaví jim lhát,
ale pravdu říci nemohu.
Jen bych jim nedala spát,
brali by mě za ubouhou.

Už nevím, co dělat mám,
co já si jenom počnu,
to, co chtějí jim dám,
zase s tím ráno začnu.

Myšlenky moje zůstanou,
dokud je někdo neodhalí.
Myšlenku mou tajemnou
tak stále bolest halí.

Jsem špatný člověk?

21. července 2012 v 23:20 | AranisLea
Kouknu, vidim a měla bych vidět...

Kouknu na Twilight a vidim nereálnost celýho vztahu tam, kde bych měla vidět lásku.
Kouknu na Harryho Pottera a vidim velkýho hrdinu, kterej nemá šanci existovat tam, kde bych měla vidět statečnost a odvahu.
Kouknu na Alis a vidim překrásnou kobylku, která mi něco vyčítá tam, kde bych měla vidět její radost z nádhernýho dne.
Kouknu na svuj rozepsanej příběh a vidim zoufalství a pláč tam, kde bych měla vidět štěstí a smích.
Kouknu ven a vidim mraky tam, kde bych měla vidět slunce.
Kouknu kolem sebe a vidim mouchy tam, kde bych měla vidět motýly.
Kouknu do psích očí a vidim svuj dluh tam, kde bych měla vidět klid.
Kouknu do místnosti a vidim samotu tam, kde bych měla vidět stovky lidí.
Kouknu do sebe a vidim problém tam, kde bych měla vidět řešení.
Kouknu do metaforického světa a vidim stín tam, kde bych měla vidět světlo.

Jsem kvůli tomu špatný člověk?

Známky, draci, hroby

18. července 2012 v 21:05 | AranisLea |  Deník cestovatelky
Tak, dneska byl taky vejlet, a docela velkej :D Sice jednodenní, ale velkej :D Bez sestry... Neva, polovinu dne by kníkala :-)

Tejden v Zoo

18. července 2012 v 20:51 | AranisLea |  Deník cestovatelky
Ne, neni to divnej nadpis, i když je možná zavádějící, byla sem tam jen od pondělka do čtvrtka :D Nevadí, napsat to tam, je to moc dlouhý, tak se budete muset spokojit s timhle. Doplnění známek proběhne v sobotu/neděli, páč na to nemam náladu (a nervy)... Nelekejte se datumů, já neměla náladu vůbec na nic a když sem náladu měla, tak sem neměla internet :D

Lány od sklepa až po půdu

4. července 2012 v 19:51 | AranisLea |  Deník cestovatelky
No, vážení přátelé, tak doufam že máte radost z naší další túry při který se nám podařilo zničit jeden pár fuseklí, mou nebohou lebedu (hlavu) a veškerý nervy na mejch chodidlech. ALE... mě to za to stálo :D