Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Záblesk nenávisti

30. července 2012 v 10:51 | AranisLea |  Temný pes
Tak. Hrdě hlásím, že jsem se úspěšně dostala ze spisovatelské kaše (do které jsem se sama dostala), jen abych se dostala do další XD Ale přepisovat to nebudu.


Ani si neuvědomovala kdy se její tesáky zarazily do masa. Nevěděla, co to je za maso, věděla jen, že je od cíle příliš daleko na to, aby mohla způsobit něco vážného. Rvala cokoli, co jí přišlo do cesty, div se nezalkla rudou krví chutnající jako bláto. Přeslazený puch jí vnikal do nosu, až se jí zvedal žaludek. To ji ještě více rozběsnilo.
Cosi ji tvrdě udeřilo do boku. Nevšímala si toho, téměř necítila bolest. Ani když ji cosi popadlo za kůži vzadu na krku a snažilo se odtáhnout ještě dál od jejího cíle.
'To nesmí!'napadlo Šanju a zuřivě mávla hlavou směrem ke svému vězniteli. Nepovedlo se jí do něj uhodit, ale ztratila rovnováhu a zalehla tak toho "někoho", kdo ji držel. Zároveň se jí z tlamy dostala bahnitá krev a díky absenci přesládlého pachu se uklidnil i žaludek. Zpod ní se ozvalo zakňučení, ale nevšímala si toho.
Zpět na všechny čtyři se dostala tím, že opět skousla tu rozhryzanou tkáň, ať už patřila komukoliv. Do nosu ji opět uhodil ten smrad, ale dařilo se jí ho ignorovat. Kousala, drápala, snažila se všemožně dostat ke krku, odkud se linulo nejvíce smradu.
Cosi ji znovu chytlo za kůži za krkem a zároveň jí na čumák dopadla silná rána, až jí secvakly zuby a rozdrásaly tkáň ještě víc.
Šanja přestala vidět, popadla klacek a mávla hlavou. Od cíle se ozvalo zaúpění, od věznitele zakňučení. Klacek vypadl ze Šanjiny tlamy a ona se zakousla do ruky, která ho prve držela. Do tlamy jí vnikla sladká rudá krev a jí se rozsvítilo.
Urychleně pustila Karolíninu ruku a pořádný kus couvla. Z tlamy jí kapala krev, rudé oči jí zářily touhou zabít, celá se třásla, naježená. Vypadala jako démon.
Karolína tiše plakala bolestí nad zraněnou rukou, cizinec si vyjeveně zíral na svou, neuvěřitelně zdevastovanou ruku. Ark ležel přiomráčeně na zemi a snažil se pochopit, co se děje.
"No... Můžu si za to sám."zabručel cizinec smířlivě a dál vyjeveně sledoval svou ruku. Karolína s Arkem se odtáhli od Šanji co nejdál to šlo.
Plápolal oheň. Cizinec a Karolína už byli ošetření a Ark v klidu. Šanja nervózně přecházela na opačné straně mýtiny a nenechala si ujít jedinou příležitost, aby na cizince zavrčela.
"Tak už se uklidni."zakňučel Ark, přiběhl k ní a olízl ji mezi ušima. Moc ji to neuklidnilo, ale lehla si spolu s Arkem na přesně opačné straně, než byl cizinec.
"Tohle je Kent."ozvala se Karolína a ukázala na cizince, přičemž Šanje zasvítily oči nenávistí. "Kente, jak jsi to myslel tím, že si za to můžeš sám?"ignorovala dívka Šanju.
"Pach toho ovoce, pomíků, u nich vzbuzuje šílenou touhu zabíjet."vysvětlil Kent jako by se nechumelilo. "I když nemají útočit na původce pachu. Očividně ji proto vyhnali. Nevěděl jsem, že tu máš Temné psy, jinak bych rozhodně neprocházel pomíkovým polem. Ale je zvláštní, že zaútočila na mně. K tomu rozhodně nebyla cvičena."
Mýtinou se rozhostilo tichu rušené jen Šanjiným tichým, vytrvalým vrčením. Upírala na Kenta rudé oči, ježila se jí srst na krku a do rtů už ji braly křeče jak cenila zuby, ale nepovolovala a byla připravená vrhnout se vpřed a zabít.
"Cvi-cvičena?"zakoktal se Ark. Dřív než mohl Kent odpovědět, Šanja si odfrkla.
"Kent, Kent, to mi něco řiká, ale co, co?"ptala se sama sebe. "No jistě, už vím! Vůdce démonů se honosí tímto rozkošným jménem. Nějak se mi nelíbí."
"Nemohu za to. Já si ho nedal."ohradil se Kent dotčeně.
"Chceš se vsadit?"zamumlala Šanja tak tiše, až si Ark nebyl jistý, jestli to vůbec řekla.
"No a kam vůbec cestuješ?"zeptala se Karolína, aby odvrátila hrozící hádku.
"Tak ani nevím, možná na sever, nebo západ..."pokrčil rameny.
"A kecám a kecám a od huby se mi práší."zabručela Šanja. Ark se pobaveně usmál a strčil do ní čenichem.
"No a co ty, Šanjo. Proč cestuješ s nimi? Proč netáhneš s vlastním druhem?"zeptal se Kent a v očích se mu ironicky zablesklo.
"Nějak se mi znechutil, pokusila jsem se o sebevraždu... No, je to stejné, jako u ostatních, vždyť to znáš."zavrčela nevinně a srst jí lehla. Ironie, jízlivost, zesměšňování. To bylo její.
"Neznám."zavrčel Kent.
"A kecám."dopověděla Šanja a div, že nevrněla. Pak se rozhlédla okolo. "Jdu najít ty koně. Respektive poníky."
"Nevypadáš jako pátrací typ."ozval se Kent a Šanja ztuhla.
"Klidně si i změním druh. Cokoliv abych se dostala od tebe."prohlásila medově a utekla do podrostu za pachem skalních poníků.
"Jdu za ní."kníkl Ark a vystřelil jako žhavá čára. Šanja šla uvolněným krokem, nebylo těžké ji dostihnout.
"Šanjo?"začal váhavě. Neodpovídala, tak pokračoval. "Mohla bys prosím zastavit? Musím ti něco říct."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Black Black | 30. července 2012 v 20:00 | Reagovat

hééj, dobrý!!! :-D

2 Amanda Amanda | 21. srpna 2012 v 8:59 | Reagovat

Já ji prostě žeru, Šanja je néééééj. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama