Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Srpen 2012

Tůra Krumlovská

29. srpna 2012 v 22:15 | AranisLea |  Deník cestovatelky
20:55 = slavnostní příjezd do našeho milovaného (téměř prázdného) baráčku. Tramtadadááááááááá!!! Krumlov je fajn, ale silničáře bych vzala po držce ostnatym drátem.

Playmobil FunPark

29. srpna 2012 v 21:35 | AranisLea |  Deník cestovatelky
No, tááák, s menším zpožděním vám oznamuji, že jsem (v pátek, jen pro info) byla v Německém playmobilovém parku (možná je trošku trapný, ulítávat ve čtrnácti na umělohmotný paňáčky, ale koho to zajímá, což :D), spolu s otcem a sestrou. Také vám oznamuji, že se zde objeví fotky (kdy, to jest předmětem další diskuze, ale hodlam s tim hodně dlouho otravovat :D).

Noční Karlštejn

19. srpna 2012 v 0:49 | AranisLea |  Deník cestovatelky
Jely jsme za kultůrou, dostaly jsme kultůru a vejtlem. Smát se je zdravé a život prodlužující. Zájemci o nesmrtelnost, nechť zaplatí vstupné a dostaví se v určený čas na určené místo.

Rozdílná sexuální orientace - a co jako?!

18. srpna 2012 v 15:25 | AranisLea |  Moudra jednoho cynika
Sem natlakovaná jak parní hrnec a k výbuchu mi fakt stačí jen málo!!!! Přečetla sem jeden článek na Doma.cz (Můj syn je gay! S manželem se trápíme), a hlavně ty komentáře, a myslela sem, že se zes*ru! Pokud se podíváte na muj komentář, pochopíte, co tim myslim.

Třicet dní MEME

18. srpna 2012 v 12:53 | AranisLea
Tak nějak se to snad jmenuje :D Podlehla jsem většině (a tím nemyslím skutečnst, že čtu Hru o trůny). Mám to z mnoha stránek, polovinu z nich si nepamatuju :D Vzhledem k tomu jaká sranda by byl muj jedovětovej styl odpovídání, to bude poněkud složitéééé! Nehledě na to, že mi jaksi nepůjde dodržet ten pitomej režim :D

Výlevy

16. srpna 2012 v 19:39 | AranisLea |  Temný pes
Tady jsem vám přinesla jednu kapitolku. Sice jsem chtěla počkat na víc komentů, nic méně, vzhledem k okolnostem, vám sem jednu dávám. Velevážení přátelé, já, moje blbost a moje nulová fyzička jsme zase jednou byli na lanech na Kladně a, protože modrou dost zvládám, rozhodla sem se pro červenou. Když sem na první červený překážce málem vypustila duši, na kříži udělala roznožku a málem si rozbila držku na lavicích, uznala sem, že to bylo nad mé síly. V životě sem tolik nezbožňovala matičku Zemi. Je reálné, že v noci chcípnu vyčerpánim. Hao a užijte si Pejska.

Mělníííík!!!

14. srpna 2012 v 21:26 | AranisLea |  Deník cestovatelky
Huhúúúú, dnes jsem navštívila Mělník. A ještě tam pojedem. Opět máme nabráno víc, než dokážeme zvládnout :D Opět to není seřazeno tak, jak jsme na to šli, ale komu to vadí, ne?

Mělnické podzemí
Jojo, z toho jsem byla trošku (hodně) nervózní. To víte, pavouci... Naštěstí tam na ně bylo moc vlhko. Chudák ségra, mam podezření, důvodný podezření, že je klaustrofobik. Nicméně, podzemí zvládla slušně. Byla tam zima a vlhko, ale ta studna byla boooožíííí! Hluboká cca 60m (jo, nevidět to, nedokážu si to představit a ano, je to zaokrouhlený) a je to nejširší studna u nás a kdesi cosi, nicméně, byla fajnová. Chráněná mříží, samozřejmě. Neustále voda přitéká a odtéká, takže se tam lesklo světlo a voda byla dobře vidět. Nahoře se zase formovaly krápníky, takže vážně mňami a bet ironie :-)

Kostnice
Ségra tam nejdřív odmítala jít a pak pohoda, klídek, jazz. Já to měla naopak, protože dole byly pavučiny jako kráva. Naštěstí sem si jich všimla, respektive sem na ně byla všimnuta, až při odchodu :D No, jak už název kostnice napovídá, byly tam kosti. HYGIENA NEČÍÍÍST!!! Skutečný kosti. HYGIENA MŮŽE ČÍST!!! Hlavně ručičky, nožičky. Nad těma "stěnama" se pnul kříž poskládanej právě z kostí - symbol víry (to je v pohodě). Po jeho pravý straně byla ve "stěně" lebkama vyskládaná kotva - symbol naděje (to je trošku ujetý). Naproti kříži bylo srdce - symbol lásky (to už je hodně ujetý, ale na druhou stranu, proč ne). Na levo od srdce se nacházel nápis "Ecce Mors!", tedy přeloženo z latiny (zbožňuju latinu!) "Ejhle, Smrt!" (to mě dostalo do kolen a smíchy sem se přidusila). Pod křížem byl zase nápis "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." Věru pozitivní, toto. Strašná úchylárna, ale svym úchylnym, dost morbidnim zpúsobem to vlastně bylo krásný. A tý práce, jakou to muselo dát!!!

Vyhlídka
To. Bylo. Něco. Pokud ste se nepodívali doprava. Božský výhled na Labe tam jaksi kazila silnice, ale to se neřeší :D Labe/Vltava se leskly, nádhernej výhled akorát na soutok, no prostě luxus. Kdo by u toho nechtěl bydlet? Snad si to jednou projedu na lodi...

Věž
Kam se na tohle hrabe vyhlídka. No, pokud odečteme ty schody, že. Ale výhled luxusní. Už sem tu psala, že bych chtěla bejt ptákem? Jo? Sorry :D Hodinovej strojek (fajn, to neni luxus) a zvony (nevim, jak dalece jsou funkční, ale nechtěla bych kolem nich procházet v poledne!) a výhled na Mělník a na soutok a... A po všech těch podzemích příjemná změna :D Mňami :D Sice sem si málem rozbila hubu na schodech, ale nešikovný maso musí pryč (nesmim to brát doslova, jinak tu za chvíli bude dřepět kostlivec... Ne, že by se změnilo hodně věcí). Ale, jak už jsem řekla, vyhlídka jak na ptačích křídlech (bez houpání). Luxus.

Skryje na druhou

14. srpna 2012 v 20:51 | AranisLea |  Deník cestovatelky
Jop, už je to dlouho, co sem tam byla, nicméně některé vzpomínky nevyblednou :D Pak se juknu, kdy přesně to bylo... Njn, občas se prostě nechce psát :D

2. Rosa na vrcholku hor

8. srpna 2012 v 17:00 | AranisLea |  Píšu pod jménem
Teď právě se flákam někde u babičky, proto mi blog jaksi leží ladem... A pokud ne, všechno články jsou poněkud postarší :D Hlavní hrdinka zvířátko prostě muselo bejt, ano, ano. Akorát jsem naprosto dead a very dead, tak je to krátkýýýý. Nejvíc prostoru zabral ten obrázek, řekla bych :D

Magořim, nebo co?

5. srpna 2012 v 10:57 | AranisLea |  Tvorové a záhady kolem nás a v nás
Radujme se, veselme se, Arinka se zbláznila, je z ní prvotřídní magor. Nebo vidí něco, co tak úplně nedokáže indetifikovat (řikam, magořim, mluvim o sobě ve třetí o sobě!).

Ne, teď vážně. Občas vidím takový malý Stíny (řikam tomu Stíny, pokud to má odborný název, sem s ním!). Sou absolutně neškodný, jen mě děsej a připadam si jak magor. Nehledě na to, že se za nima furt otáčim a uniká mi tak dost z konverzace.

A co že to vlastně vidim?
Těžko říct. Je to takovej malej černej obrys, někdy rozmazanej (včera), někdy absolutně jasnej (když jsem jela na Nightwish).
Mívá různý podoby. Viděla jsem netopýra, motýla, masařku (kurňa velkou masařku), vrabčáka a velkou černou čáru (ta má logické vysvětlení, rychle jsem hnula havou.
Bejvá i na různejch místech. Ve škole sem viděla netopýra (už se neukázal) a jednou i tu mouchu, v tramvaji motýla (ten se ukáza pak ještě jednou, doma), doma vidim nejčastěji mouchu, včera jsem viděla rozmazanej obrys vrabce.
Vidím je jen periferně. Když se na ně podívám normálně, zmizí.

Jistě. Mohou to být stíny skutečných zvířat, páč se (vyjma čáry u dveří) drží nejčastěji na zemi. Vyjma netopýra. Ten si drze lítal u stropu a stejně jako ostatní, zmizel, když jsem se na něj podívala. Nehledě na to, že těžko budeme mít uprostřed chodby netopejra že. Nejsme Pražská zoo (Zoo jo, leč ne Pražská).
Další, co mluví proti obyčejnému stínu, je skutečnost, že nemá, kde by se vzal. Stín od okna byl jasně světelně viditelný. Náš vrabčák si drze lítal na absolutně opačný straně. Moucha si těžko bude lítat v místě, kde hází stín skříň. Nemluvě o tom, že motýl v tramvaji fakt nebyl. Ani masařka v baráku.

Pochopitelně to mohou být i vady způsebené rychlým pohybem hlavy, kdy se mozek a oko nedokážou dost ychle přenaladit. S netopýrem a vrabčákem to nefunguje, to sem měla hlavu absolutně v klidu.

A tak se vám ptam, co to sakra je? Když nevim, co to je, děsí mě to dvojnásobně. Nebo vážně magořim?