Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Tůra Krumlovská

29. srpna 2012 v 22:15 | AranisLea |  Deník cestovatelky
20:55 = slavnostní příjezd do našeho milovaného (téměř prázdného) baráčku. Tramtadadááááááááá!!! Krumlov je fajn, ale silničáře bych vzala po držce ostnatym drátem.

Nu ano, v pondělí se započal dlouho očekávaný Krumlovský výlet. Na ten se těšim jak malej Jarda snad každej rok :D A co že sme viděli? Ne všechno bylo na Krumlově, nicméně to bylo cestou. Je to, více méně, seřazený tak, jak sme tam lezli. Všimněte si, prosím, slov "více méně". Děkujeme.
V Krumlově sme už po třetí, podruhý v penzionu Globus a poprvý jen já, Sára a máma (ty čísílka se hezky sešly :D). Obvykle je s náma i babička s dědou, jenže ti tentokrát nejeli. Nevim proč.

Orlík
Ano, ano, zámek Orlík. Nechtějte po mě, abych vám o něm něco řekla, splynul mi s Hlubokou, nicméně vim, že to okolí bylo NÁD-HER-NÝ. Taky tam byl aquárium se sladkovodníma, českejma rybičkama. Takový rožtomilí šupináči :-)

Muzeum mozkových figurín
Ne, to neni chyba, ani název. Srávně je to Muzeum VOSKOVÝCH figurín. To nahoře je neoficiální název, takhle to jednou pokřtila sestra :D Je tam bílá pani (mění se v sovu - a to je fakt kouzelný, i když víte, jak to funguje), Michael Jackson, T. G. Masaryk, Matka Tereza, Švejk... Ňamí :D A ve výloze byl Harry Potter. Každý si přijde na své :D

Následně už končí den, tak sme zakotvili v pizzerii Retro, kde kotvíme každej Krumlovskej večer, neboť je to naše milovaná pizzerie. Dělaj výborný sálaty a ještě výbornější Nealkoholický mojito. Taky sou tam prolejzačky a cosi, co vypadá jak půlka vajíčka, tam si sednete, roztočíte a růsně lítáte. To je sranda, i když sem se tam jendou málem poblila :D

Museum Tortury
To je museum útrpného práva (hezky česky mučení). Poprvý sem v něm byla sama. Neni to tak hrozný. Před sebou sem potkala nějakou rodinku, malý dítě sebou měli. To z toho muselo bejt nadšený, obzvlášť ve chvíli, kdy vidělo (a sylyšelo) pálení čarodějnice. Sice je to trik, a figuríny sou voskový, nicméně to vypadá dost reálně. Taky tam bylo bojiště, ty mučící nástroje, nebo paňáček, kterýmu kat sekal hlavu a to bylo tak šikovně udělaný, že to taky vypadalo opravdově. Neni to až tak strašidelný, nicméně i tak sem se viděsila. Jdu si, jdu si, teď vidim bojiště, pohoda, a najednou postava v černym. A ona se pohla! Samozřejmě sebou škubnu, jak se leknu, a v tom mi dojde, že se koukam do zrcadla. Můžete si udělat obrázek o mém vzhledu.

Museum Marionet
Marioneta je obrovská loutka. Váží 10-12 kg. Zahrajte divadýlko a máte to jak tejden v posilce. Sou tam i štítky, abyste věděli, kde byla použita která loutka. Je to na půdě, ale nebylo tam horko.

Museum loutek
No, tak to snad vysvětlovat nemusim, že ne :D To je v patře a na půdě, kde už teda bylo trošku teploučko :-) Nevadí. Je tam i obrovskej obaz nazvanej Dělen růží, kde podle pověsti Rožmberkové dělej erby. Tady v tom museu máte možnost si jednak prohlídnout vystavený exponááááty, a jednak si zahrát vlastní divadýlko. Tam sme, samozřejmě, zakotvili i letos. A hráli pohádku, jak princezna vychovala draka, a chtěla od Honzy, aby ho zabil, protože ho chtěla sežrat. Jenže drak nebyl debil, Honzu uspal a princezna ho nemohla probudit. Tak zavolala čerta, kterej zased nejdřív Honzu, a pak i draka. Pak čert odešel, přišla čarodějnice, která draka nejdřív zasedla, pak zmlátila za to, že o ní a jejim čartovskym synáčkovi prohlásil, že smrděj. Ježibaba odešla pro druhýho synátora, jakousi vodní bestii, která taky draka zasedla a pak zmydlila za to, že zpíval písničku "Jóžin z bážin". Následně odešel. Pak tam přišel šašek, ať už končíme, že pohádka je šílená, že Honza měl draka zabít, ale chrní a drak je stále naživu. To se tam šašek s drakem poprali, protože drak bránil svou existenci a pokračování pohádky. Zatahnout oponu, pustit tam další rodinu a pápá, šílená pohádko!

Zámecké museum
To je hodně detailní museum, to se musí nechat. Jsou tam různý prospekty, který sme četly až do poloviny muzea, kde už sme se na to teda jako vykašlali, protože to bylo fakt dlouhý. Pokud si odmyslíte zdánlivou nekonečnost, je to nádherný a detailní museum, kde se toho můžete dost dozvědět, jednak o historii Krumlova a zámku, jednak o tom, jak to mohlo chodit v domácnostech.

Opět pizzerie Retro, kde sem se opět dopovala mojitem :D Retro je fakt báječný, fajn na posezení, člověk má klid od sourozence, jo jo, takovejch míst by mělo bejt víc :D

Zrcadlový bludiště
Ano, zde v Krumlově je zrcadlový bludiště a křišťálový bludiště. To první snad všichni znaj (soustava zrcadel, který sou uspořádaný tak, aby tvořili bludiště s jednim vchodem a jednim východem). Křišťálový bludiště je větší psina. Je to soustava čirejch skel a zrcadel a tak se tam dobře bourá. Když sme tam byli prvně, ségra tam soverénně nakráčela, otočila se na nás, bokem udělala krok a nabourala do čirýho skla. Já samozřejmě šla smíchy do kolen. Psina nejvyšší. Taky sou tam ty rádoby směšný zrcadla, který vás tak různě pokroutěj. Záleží na velikosti a vzdálenosti od zrcadla, páč taky můžete hodinu stát a bejt furt stejný.

Barokní divadlo
Tam je asi pět prohlídek denně a to fakt čumíte, co to naši předci sakra vymysleli. Jak dlouho dneska trvá vyměnit kulisi, deset minut? No, oni to měli za 8 - 12 seund a měnilo to 8 - 12 lidí. Při dnešních občasných představeních to mění 10 - 16 lidí. Cha cháááá! To jako, člověk občas fakt čumí. A taky tam dokázali vytvořit svistot větru, déšť a hromobytí. To všechno zvlášť, i dohromady. V druhém případě sem si hrála na hrom, protože potřebovali jednoho dobrovolníka. Celkem sranda :-)

Zámek, kde všichni uhořeli
Alias Hluboká. Byla sem tam poprvé, když mi byli čtyři a, ačkoliv uhořela jen Paulína s nenarozenym dítětem, mam vsugerováno, že na tom zámku všichni uhořeli :D Ale až na tuto zajímavou mynulost je to nádhernej zámek. Vážně, moc hezounkej. Viděla sem ho podruhý v životě a upřímně doufam, že tam ještě někdy pojedem. Je... No, těžko říct :-) KDybych tam mohla bydlet, nebránila bych se. Jo, mít tak několik tisíc přebytečnejch miliard, to by bylo bájo...


Radost z Krumlova mi kazila cesta. Cesta domu. Ta byla hororová. Jen v Táboře sme se motali půl hodiny, než sme našli cestu. Ta cesta byla blbá a my to střihli na dálnici beze známky. Tam sme vesele přejeli oba sjezdy a prostě si to hnali po dálnici. KDyby nás někdo vyfotil, tak ho pošlu do prdele. Měla sem pocit, že najít nějakýho silničáře, tak mu namlátim hubu za to debilní značení. Koukam, že je velice překvapuje, že jim po silnici jezděj auta. To je hróóóózně divný, po silnici jezděj auta!!!! Kde se to vzalo, tahle novinka? RRRRRRRRRRRRRR! Do Krumlova jedině po dálnici!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama