Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Září 2012

Epilog

23. září 2012 v 22:06 | AranisLea
Tak jo, tímhle nám skončil první díl. Kdyby někdo věděl, jak se dělaj rozcestníky a byl tak hodnej, že by mi na to poslal podrobnej a jednoduchej návod, asi bych mu zlíbala ruce.
Mimochodem, budu vraždit. Ještě nevim koho. Proč? Byla jsem dost pitomá na to, abych napsala a neuložila básničku pro kámošku. Už měla bejt tejden vydaná. Teď musim aspoň půlku psát znova a absolutně si to nepamatuju. Do toho sem zjistila, že mam málo kapitol k další chystaný povídce. Dál taky, že sem pozadu s plánovanym psaním Psa. To všechno proto, že sem byla pitomá. Jo. Podcenila sem školu, stres z ní plynoucí a tudíž i ku*va těžký deprese. A to sem si řikala, jak to bude jednoduchý. No jo no, ho*no, ho*no, slavný soude. Už vás nebudu otravovat, užijte si pesana, a prosím, ten návod (pro debily) na rozcestník by mě vážně potěšil :-) Případným odpovědím vřelé díky :-)

Zklamání

4. září 2012 v 20:33 | AranisLea |  Příběhy
Ó, ano. Počítala jsem s tim, že něco dostanu a nedostala sem nic... Nikdy se nespoléhejte na chlapy, přátelé, nikdy, ani za nic, se nespoléhejte na chlapy. Pokud vyplní vaše přání, berte to spíš jako příjemný překvapení. Mluvit na ně, to je jak mluvit do stromovky... Mě teda nezklamal muj kluk, ale to je fuk, jsou jedno a to samý, ať je jim patnáct, třicet, nebo třeba vosmdesát, nemá to cenu...