Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Zklamání

4. září 2012 v 20:33 | AranisLea |  Příběhy
Ó, ano. Počítala jsem s tim, že něco dostanu a nedostala sem nic... Nikdy se nespoléhejte na chlapy, přátelé, nikdy, ani za nic, se nespoléhejte na chlapy. Pokud vyplní vaše přání, berte to spíš jako příjemný překvapení. Mluvit na ně, to je jak mluvit do stromovky... Mě teda nezklamal muj kluk, ale to je fuk, jsou jedno a to samý, ať je jim patnáct, třicet, nebo třeba vosmdesát, nemá to cenu...


Z očí se mi kutálely slzy. Čekala jsem už hodinu. Měla jsem pocit, ne, věděla jsem, že už nepřijde. Že se neobjeví... Že když mu třeba po sté zavolám, že mi to nezvedne. Že ho to absolutně nezajímá. Snažila jsem se, opravdu se snažila, sebe samu přesvědčit, že jsem jen zbytečně hysterická. Že se jen někde zdržel a nemá u sebe mobil. To by mu bylo podobné. Neustále někde nechával válet ten svůj telefon a jen výjimečně věděl, kde ho má, popřípadě jestli ho ještě vůbec má, nebo už ho vytrousil někde na cestě. Byla to jedna z věcí, které jsem na něm milovala, ale teď bych ho za ni byla schopná zabít.
Přestala jsem si lhát do kapsy. Jsem nejspíš už úplně blbá. No, vím to o sobě. Měla bych se s tím vyrovnat. S povzdechem jsem z lavičky sesbírala svoje věci. Nepřišel po hodině, nepřijde nikdy. Minimálně dnes. Zítra se objeví s nějakou skvělou omluvou.
Náhle jsem ho uviděla. Slzy zmizely, ty z očí se vytratily neznámo kam, ty z tváře jsem setřela. Rty se mi roztáhly do úsměvu a musela jsem zářit jako hypernova. Už už jsem se za ním chtěla rozbehnout s výkřikem "Tys přišel!", když jsem si všimla, že se okolo něj ovíjí nějaká bloncka, co má kozy jak vozy, žůžovej hadříček o dvě čísla menší a svuj jazyk v jeho držce.
Zarazila jsem se uprostřed kroku a nevěděla, co dělat. Oči se mi opět začaly plnit slzami. Vytáhla jsem mobil a poslala mu jednoduchou, leč výstižnout SMS.
Hajzle!
Nebyl dost daleko na to, abych nezaregistrovala, jak otráveně protočil oči, když mu zapípal mobil. Když zahlédl moje číslo, chtěl ho dát do kapsy, ale pak ho přemohla zvědavost a on si displej přitáhl blíž k obličeji. Viděla jsem jak ztuhl, když si to přečetl. Viděla jsem, jak ho šokovalo, když pochopil význam mojí zprávy. A viděla jsem, jak se roztřásl, když věděl, že vím. Všechno jsem viděla a chápala. Byli jsme spolu dva roky. Byla bych blbá, kdybych nepochopila. Už tak jsem byla blbá, že jsem si toho nevšimla. Ale on byl vždy věrný. Pozorný, hodný, galantní, zázrak nad zázraky, snový princ. No, očividně to byl snový krypl.
Začal mě pohledem hledat, až mě našel, jak stojím před prázdnou lavičkou, mobil v ruce, tváře mi brázdily další slzičky. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale nic z něj nevyšlo. Nedivila jsem se, také jsem něco nevěděla. Nevěděla jsem, co mám dělat dřív, jestli mu říct, nebo ukázat, co má udělat. Nakonec jsem se rozhodla pro obojí.
Ukázala jse mu vztyčený prostředníček na levé ruce. "Polib si."navrhla jsem mu téměř neslyšně. Pak jsem se otočila na podpatku a zmizela pryč, co nejdál od něj a tý děvky s neuvěřitelně spokojeným výrazem. Běžela jsem, cestou vrážela do všeho možného, živého i neživého, jak jsem před sebe neviděla kvůli těm pitomým slzám.
Doma jsem se zhroutila na postel, nikomu nic neříkala, jen brečela, brečela, dokud mi nevyschly slzy a máma mi s tichým, nevyřčeným pochopením nepřinesla hrnek mého oblíbeného ovocného čaje. Poděkovala jsem jí rudýma očima a zoufalým pohledem. Následně jsem si o čaj spálila jazyk.

Přišel ještě téhož dne večer. Otevřela jsem mu hlavně proto, že jsem nevěděla, kdo tam stojí, i když mi to podle tisícovky zmeškaných hovorů a dvou tisícovek neotevřenejch zpráv nejspíš mělo dojít.
Jen jsem na něj zírala. Nejspíš čekal jiný uvítání. Ať si. Já čekala férovou hru a případný férový rozchod. Taky jsem nic nedostala.
"Hele já..."nevěděl, jak pokračovat. Jeho soukromý problém, moje zbytečná starost. Dál jsem na něj zírala a on pochopil, že tohle si bude muset vybojovat sám, že mu nepomůžu. "Nech mě to vyslovit, moc tě prosím." Rukou si zajel do vlasů, do těch úžasných vlasů... "Nebylo to tak, jak to vypadalo. Ona není moje holka, v žádném případě. Promiň, že jsem nepřišel na tu schůzku, musel jsem jít s ní. Je neuvěřitelně otravná. Hrozně mě mrzí, že jsem nenapsal, ani ti nezvedal telefony, já jen... Sestřenka, ta blonďatá holka..."
Dál se nedostal, přerušila jsem ho hysterickým, pohrdavým smíchem. "Máš mě za co, za absolutního debila?!"ječela jsem. Když hysterická, tak pořádně. "Nezvedal si mi telefony, nenapsal esemesku, protože tys co? Si nemoh? Ona ti to zakázala? Ta tvoje sestřenka? Promiň? Sestřenka? To myslíš vážně? Smrtelně vážně? Sestřenka, která ti strká jazyk přes držku až do prdele? Blbej fór. Nejsem tak imbecilní, jak si očividně myslíš. Sbohem. Měj se hezky, ty jeden kryple." Pokusila jsem se zabochnout dveře, ale on tam strčil nohu.
Už jsem nebyla jen ublížená, byla jsem rozzuřená. Trávil tolik času s tou svojí barbie s natahovacím jazykem, že úplně zapoměl, jak se luští výrazy obličeje. A že to před tím uměl perfektně, poznal mojí náladu dřív, než já sama. To mě víc rozzuřilo.
"Víš co? Běž do prdele. Běž do prdele a už se nikdy nevracej. Nikdy, rozumíš, ty jeden kryplovskej hazjle?" S tím jsem rozrazila dveře, kopla ho do holeně, dveře zabouchla, vydupala po schodech vzhůru do pokoje, znovu se složila na postel a vybrečela slzy, které už dávno neměly být. Brečela jsem tak dlouho, až jsem upadla do spánku, nebo spíš kómatu. Myslím, že jsem brečela dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 9. září 2012 v 9:47 | Reagovat

:( Doufám, že se ti to nestalo a jen sis to vymyslela. Jestli jsi to vymyslela, tak teda palec nahoru, nemohla jsem se od toho odtrhnout:). Jestli se ti to stalo, tak tě lituji a přeji hodně štěstí.

2 AranisLea AranisLea | Web | 10. září 2012 v 14:07 | Reagovat

[1]: Ne, nestalo, to sem jen byla zklamaná :-) Děkuji za pochvalu, opravdu veliké díky :-)

3 Black Black | 17. září 2012 v 10:40 | Reagovat

božííí!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama