Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Kapitola III - Šílené ptactvo

24. listopadu 2012 v 22:45 | AranisLea |  Pomsta Prastarých
19. 11. 2012
Trošku odmlka, i když vás to trošku nezasáhlo. Nad TIMHLE sem dumala takovou dobu?! Pomóc... Kde je Múza? Múzóóó? Si tááám? A, ehm, omluvte, prosím, chybičky v pravopisu, ju? Děkuju :-) A není to moc dlouhé, ale aspoň se tam něco stane.


Monicu probudil šíleně nepříjemný pocit. Chloupky na zádech měla naježené a byla celá napjatá. Nedokázala se uvolnit, tak se otočila čelem k oknu a tam uviděla obrovskou černou vránu, jak na ni civí, zpoza skla, otevírá a zase zavírá zobák a tváří se jak sám ďábel.
Dívka měla neomylný pocit, že ji ten šílený pták chce zabít.
"Kša?" navrhla a mávla směrem k oknu rukou. Vrána se ani nehnula, jen posmněšně zakrákala.
"Kša-a."zkusila to Monica znovu, ozbrojila se Stmíváním a pomalu kráčela k oknu. Vrána se stále nehýbala, dokonce ani když Monica otevřela okno. Až když do ní strčila. To jako kdyby se vrána probudila z nějakého transu, šíleně zakrákala a napdla ji.
"Kšáááá, táhni, šílená vráno! Padej, huš, nevracej se!"vyjekla Monica a odpálila černého ptáka knížkou. Trefila jí tak nešťastně, že se vrána zapletla do závěsů. Pták se v nich chvíli motal, ale nakonec je rozdrápal a znovu zaútočil na dívku. Ta jen zaječela a dala si ruku před obličej. Vrána jí zaryla spáry do předloktí, tloukla do ní křídly a snažila se jí vydloubnout oči.
Monicu nenapadlo nic lepšího, než vzít zvíře knížkou po hlavě. Trošku ho to přiomráčilo, takže dívka dostala šanci vyhodit ji ven. Vrána chvilku klesala volným pádem, ale pak se vzpamatovala a vyletěla na úroveň okna. Dívka na nic nečekala, rychle okno zavřela, i když to vypadalo, že to ptáka nezastaví. Vypadal opravdu šíleně. Rozletěl se směrem k oknu, když se ozvalo vřeštivé zapískání.
To oblohou letěl orel, nejspíš bělohlavý, symbol USA.
"A máš to, šílená vráno."usmála se Monica pomstychtivě. Vrána se na ni jen pohrdavě podívala, jako kdyby děvče zešílelo, a pak vyrazila rovnou k orlovi.
Dívka za ní jen vyjeveně civěla, a to ještě mohla být ráda, že neslyšela jejich rozhovor:
"Kde ses tak zdrržel, bílá palice?"zeptala se vrána hlubokým hlasem s výrazným, drnčivým Rr.
"Hledal jsem tě, hlupačko. Nevíš, co je náš úkol?"odpálil ji orel povýšeným hlasem prostým jakéhokoliv citu.
"Já vím, já vím. Barrak Obama. Nezabít, vyděsit a pak vrraždit koho chceme. Nejsem blbá, bílá hlavo."urazila se vrána.
"Jseš si tím jistá?"zamumlal orel neslyšně a pak, trošku povýšeněji a posměšněji, zvýšil hlas: "Letíš špatně, víš otom? Washington D.C. je víc vlevo. Pořiď si GPS." Vrána předvedla, že je slušně vychovaná, lehce změnila směr a nijak to nekomentovala.

Monica jen zírala s otevřenou pusou za siluetami dvou ptáků, z nichž jeden tady nejspíš neměl co dělat, a jeden vypadal jako ze starého hororu.
Rychle se vrhla k nejbližší televizi, zapnula zprávy a jen vytřeštěně zírala na zprávy z Washingtonu D.C.
"Jak jste mohli vidět, vážení diváci, šílení ptáci se zformovali před Bílý dům a nic je nevytrhne z jejich transu. Jako kdyby na něco čekali."hlásila unaveně vypadající reportérka. Monica tušila, že čekají na orla a šílenou vránu, ale nedokázala dělat nic jiného, než zhypnotizovaně civět na televizi a poslouchat reportérku: "Ale tato pohroma nepostihla jen Ameriku. Tato žalostná situace se vyhnula pouze Africe, z důvodu, jaký se nám ještě nepodařilo odhadnout. Ano, vážení diváci, jsme odkázáni pouze na odhady. Nyní vám ukážeme tragické záběry z České republiky a Anglie." Reportérku vystřídal hrad obklopený holuby. Stovkami a stovkami holubů. "Toto jsou živé zprávy z hlavního města České republiky. Ptáci obklopili hlavní sídlo prezidenta, Pražský hrad." Ptáci náhle vzlétli, jako na povel, a reportérka se začala zakoktávat. "Nové informace říkají, že prezident je ve svém druhém sídle a tam nejspíš míří i holubi." Holuby vystřídala vyjukaná reportérka. "Ukázali bychom vám i záběry z Londýna, jenže tam nám kolegu napadl krkavec... Stále ještě nevíme, co šílená zvířata chtějí. A nyní zprávy z Neměc-"
Monica to vypla. Srdce jí sevřela ledová předtucha. Stále ještě v negližé a s podrápanýma rukama seběhla dolů na recepci, kde stáli snad všichni hosté a vytřeštěně civěli na televizi.
"Telefon a číslo do novin, nemáte?"vydechla Monica. Recepční jí oboje poskytnul a znovu upřel zrak na telku. Monica vytočila číslo. "Dobrý den. Televizní noviny? Já jsem Monica Rittarová. Vím, co t šílená zvěř chce. Chovají se jako ldé, napadla mě vrána a pak odletěla pryč... Ne, nedělám si z vás srandu. Oni... Oni chtějí zničit naše pohlaváry. Zničit vůdce hejna."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 8:59 | Reagovat

Tak to je hustý. Vzpoura zvířecva. Těším se na pokráško!!

2 Black Black | 19. prosince 2012 v 11:32 | Reagovat

hustý!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama