Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směji vám, že jste všichni stejní
Osud neexistuje. Osud je jen slovo, za který se schováte, když něco poděláte...

Kapitola VI - Náhlý úprk

20. prosince 2012 v 22:57 | AranisLea |  Pomsta Prastarých
Tady je další kapitola. Mam sakra zpoždění, nemam tam ani polovinu toho, co sem chtěla a blbě se mi píše, protože mi otec občas kouká přes rameno. Ale mam to. Sem dobrá. *hrdý výraz, dusí se smíchy, ale je dobrá*
Mno nic, tak si to užijte, a prosím nekamenovat. A pardon, že tak moc nepíšu, ale mam asi padesát rozepsanejch článků a tak tisícovku knížek, který chtěj, abych je přečetla. Pokud mi řeknete, jak se rozdvojit, tak vám budu neskonale vděčná XD
P.S. Ty jména... No... Nějak mi došla inšpirace :D


Seděli v obýváku, vyděšená Monica svírala v ruce kouřící hrnek čaje, celá se třásla a poslouchala rozhovor dospělých.
"Proč mohla vrnět? Jako blahem? Kočky vrní blahem, že jo?"ptala se Moničina nevlastní matka.
"Ty nechováš kočky, že to nevíš?!"obořila se na ni tetinka. "Ale ano, kočky vrní blahem."
"Ne, Monica se koček bojí." zavrtěla žena hlavou. "Ale tak, z čeho by mohla bejt blažená? Z toho vraždění?! To neni možný. Nemohlo se ji tí zdát?"
"Říct jim, že mluvila, tak mě nechaj zavřít. Už tomuhle nemůžou uvěřit."zamumlala Monica. Najednou ji polilo neblahé tušení. Pomalu se otočila k oknu za svými zády. A tam, hezky vyrovnaní, stáli psi. Obrovská smečka psů, seřazená málem podle velikosti, od jezevčíka po vlkodava.
"Ehm." udělala Monica nervózně. "Nechci vás děsit, ale asi máme návštěvu. Chlupatou, zubatou, vražedně naladěnou návštěvu. A že je početná."
Všichni se podívali z okna. Psi vycenili zuby.
"Padáme." vydechl její brácha. Sylvie a Ang svorně zaječely. Psi vyrazili. Tetička vyrazila ke dveřím jako mladice. Byla ze všech nejrychlejší.
Monica nebyla o moc pomalejší. Hned za ní její bratr, otec, sestra a matka. Vystřelili ze dveří obýváku ve stejnou chvíli, jako psi proskočili oknem. Dokonce i ten jezevčík proskočil sklem plavně jako tygr ve zpomaleném záběru.
Sylvia zakopla a skácela se na zem. Její manžel ji chytil za ruku a snažil se ji vytáhnout na nohy, ale vlkodlak byl rychlejší. Ani jeden z nich nestihl zaječet. Zemřeli a zachránili tak svou rodinu. Snad. Alespoň si to mysleli. Hezky to znělo.
"Budeme stopovat?" zeptal se jezevčík.
"Ne." zavrčel vlkodav. "Nažerem se. A taky bych si docela zchrupnul. Vim, že je ráno, neboj. Zejtra je taky den. Nemaj kam utýct."

Monica se venku zarazila. Její bratr držel Ang v náručí a tetička mizela kdesi v podrostu.
"Jde směrem k městu! Tam nás určitě zachrání!" vyložil si bratr její počínání správně.
"Ne, tam to řádí nejvíc. Musíme do divočiny. Šance na přežití malá, ale aspoň ňáká!" oponovala Monica. Robert, její bratr, přikývl a s Ang v náručí vyrazil do lesa. Monica hned za ním.
"Já chci mámu. Kde je?" fňukala Ang.
"Už není, kotě." zamumlal Rob dost necitelně.
"Neříkej jí kotě, nenávidím kočky, mam z nich strach!" kníkla pro změnu Monica a s klackem v ruce se sunula podrostem.
Roberta mimoděk napadlo, že tohle bude hóóódně dlouhá a hóóódně složitá akce.

Stmívalo se. Robovi se podařilo udělat jakýsi takýsi ohýnek, Monica všechny vyzbrojila klacky a teď si choulil co nejblíže ohýnku, doufajíc, že nebezpečnou zvěř zažene.
Kdesi praskla větvička. Celá trojice se tam jako jeden tvor podívala a napínala zrak co nejvíce dovedla. Nic neviděli. Zase se otočili zpátky k ohni.
"Za tebou, Moný!!!" zaječel Rob najednou. Dívka vyskočila, prudce se otočila a spíš instinktivně, než vědomě, máchla klackem směrem k nějaké člověku podobné siluetě. Trefila tvora do hlavy a k nohám se jí skácel poměrně hezký mladík.
"Já sem pacifista!" ozvalo se okamžitě ze tmy, na to se v šeru objevily dvě dopředu natažené ruce, a pak teprve celý člověk, nějaký pihatý chlapec.
"Opla." udělala Monica a schovala klacek za záda.
"To je lepší, opravdu." vypísklo nějaké děvče váhavě a hned na to se objevily dvě dívky, jedna pihatá a druhá s mírně šílenými vlasy. Měla je černo - blonďaté, styl alá Cruela de Vil.
"Ale umezmnila ho hezky." zazubila se Cruela.
"Nechtěla jsem." kníkla Monica a sedla si zpátky k ohni, tak, aby nově příchozí měli místo. Ti tam přitáhli chlapce, kterého Monica v duchu překřtila na Trefence, a sami si posedali.
'Cruela, Pihatec, Pihatka, Trefenec, já, Rob, Ang. Skvělá parta.' blesklo jí hlavou. 'Přímo legendární. Legendární ztracenci. To by byl film, panečku.'
"Jdu spát. Hlídej." vrazil Rob klacek Pihatci a zavřel oči.
"Co s tim mam dělat?" nechápal chlapec.
"Budeš to držet a když se přiblíží něco podezřelýho, uzemníš to stejně složitě, jako tady šéfová našeho kámoše." ušklíbla se Cruela a spolu s Pihatkou šly spát.
'Ani oni se očividně neznají!' Monica potřásla hlavou a přesunula se Pihatci naproti. "Vítej na hlídce, strážníku. Krejem si záda?"
Jen kývl a obezřetnýma očima prohledával okolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | 21. prosince 2012 v 19:36 | Reagovat

Dokonalé :)

2 Black Black | 23. prosince 2012 v 21:59 | Reagovat

booožíí! další! další! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama